Čičimékové

Mexická historie vlastní spoustu etnických národů, které této zemi dodávají pestrobarevnou různost kultur. Čičimékové jsou jednou z této spousty etnických skupin, které v Mexiku existují. Čičimékové - tak se říká skupině aboriginálů, kteří se pohybovali v severní části Mexika. Dělili se na čtyři skupiny: Zakatékové, Guayarové, Maeové a Guačičilkové. Vzhledem k tomu, že jejich životní styl byl kočovný, nevyvinuli žádnou velkou kulturu a vzhledem k tomu, že neměli nijak vyhraněné teritorium, byly celkem běžné války mezi kmeny. Jejich nejhlavnějším zdrojem obživy byl lov a sběr ovoce a plodů. Zemědělství se u nich moc často neprovozovalo, taky z důvodů geografického umístění jej bylo těžké nějak vyvíjet a protože to byli kočovníci, nemohli vyvíjet kulturu, nicméně u některých kmenů můžeme nalézt malé centra, která sloužila k uctívání bohů, hřiště na pelotu a další menší stavby.

 

Důležité čičiméčské skupiny

Caxcanové: založili nepočetnější skupinu a pohybovali se v těchto regionech - Juchipala, Tlaltenango, El Teúl, Jalisco, Teocaliche, Aguascalientes a Nochistlán. Když se více ustálili, udržovali kontakty s Tarasky a Otomíi.
Guačičilové: jejich jméno znamená ,,červená hlava´´ a má se za to, že si hlavu i tělo barvili na červenou barvu. Byli to velcí válečníci. Mezi jejich zvyky se řadil kanibalismus, který praktikovali hlavně v obdobích válek a pojídali vězně.

Guamarové: pohybovali se v Guanajuatu a v některých případech dosahovali až do Aguascalientes. Byli to také schopní válečníci.

Pamové: byli méně váleční a nalézali se v blízkosti Querétara. Praktikovali oběti, ceremonie vztahující se k zemědělství a uctívali idoly.

Tecuexové: nalézali se východně od Guadalajary a část z nich se usadila u řek. Pěstovali kukuřici, fazole a tykve. Také vyráběli řemeslnické výrobky, ale ne velké kvality.

Zakatékové: jako válečníci se vyjímali nejen pro svou odvahu, ale také pro svůj styl v používání šipek. Nepoužívali žádné oblečení, přikrývali si pouze chodidla a nohy, od kolen dolů, aby se tak chránili před vegetací.

 

Hospodářství Čičiméků

Většina čičiméckého lidu přežila díky lovu a sběru, jediní co něco pěstovali byli Pamové, Guamarové, Caxcaové a Tecuexové. Jejich obchod se limitoval na směnný obchod, skrz který získávali hlavně zbraně. Platili za ně žábama, králíkama a některýma plodinama.

Společenství
Nejdůležitější osoba byl ,,cacique´´, který se staral o náboženské, civilní a válečné záležitosti. O něco méně důležité osoby byli vojevůdci, kteří veleli určitým skupinám lidí. Nástupnictví se konalo skrz vraždy, výzvy, spiknutí anebo volby. Čičimékové nemluvili jedním jazykem, zato měli spoustu dialektů. V jižnější části se praktikovala monogamie - odsudky smrti pro ty, co spáchali cizoložství - zatímco severněji se praktikovala polygamie. Žili v jeskyních anebo jen v jednoduchých chatrčích, které stavěli z palmového listí.

Zvyky
Před bojem měli ve zvyku praktikovat rituály, jako například tanec okolo ohniště. Děti byly učeny už odmala k používání šípů a luků, čímž se odlišovali od ostatních.

Umění
Zachovalo se jen málo nástěnných maleb s abstraktními a nesrozumitelnými motivy. Jako ukázka z jejich umění se zachovaly některé nádoby a několikacentimetrové figurky osob. Zato ale výborně vyráběli šípy a luky.

Náboženství

Čičimékové neměli bohy, uctívali slunce, měsíc a některá zvířata. Ceremonie se provozovaly v náboženských centrech, které se nacházely poblíž hor. Když zemřel nějaký člověk, byl spálen a jeho popel se uchovával, ale v některých případech se pohřbívalo do hrobů. V osadách, kde se provozovalo zemědělství, se praktikovaly rituály pro úrodu a dělaly se tak, že se tancovalo na půdě, kterou vůdce kmene na požehnání kropil svou krví.