Mayové

Mayská civilizace se rozkládala na území dnešního poloostrova Yucatán, Guatemaly, Belize, části Salvadoru a Hondurasu v období mezi XV stol. př.n.l. a XVI století n.l. Na území dnešního Mexika to byly státy Yucatán, Quintana Roo, Campeche, Tabasco a Chiapas.
Mayové neměli sjednocený stát, nýbrž zakládali různá samostatná nezávislá města a mezi sebou kontrolovali široká teritoria. Také nemluvili stejným jazykem.

Během této dlouhé doby se na tomto území mluvilo stovkami různých dialektů, které se dnes limitovaly na 44 mayských jazyků. Když se dnes řekne ,,antičtí mayové", má se na mysli historie jedné z nejdůležitějších předkolumbovských kultur. Jejich vědecký a astronomický odkaz je světový. Naopak tomu, co se obecně tvrdí, že mayové zmizeli, oni NIKDY NEZMIZELI. Alespoň ne úplně, vzhledem k tomu, že jejich potomci doposud žijí v těchto regionech a spousta z nich stále mluví jedním z mayských jazyků.

Mayská literatura ilustruje život této kultury. Díla jako Rabinal Achí, Popol Vuh, soubor knih Chilam Balam jsou toho důkazem. To co ovšem konkvistou zničeno bylo, je model civilizace, která až do prvního příchodu Španělů zaznamenala 3000 let historie.

Španělská konkvista mayských měst se ukončila až v roce 1697 dobytím Tayasalu, hlavního města Itzaů a Zacpeténu, hlavního města mayů Ko´woj v Peténu, dnes území Guatemaly. Poslední mayský stát zmizel, když mexický prezident Porfirio Díaz obsadil jeho hlavní město, Chan Santa Cruz, a ukončil tak vyhlášenou Válku Kast.

Mayové postavili velké a impozantní stavby od doby střední předklasické a vybudovali velká města jako Nakbé, El Mirador, San Bartolo, Cival, které se nacházejí v oblasti ,,Cuenca del Mirador", na severu Peténu a během doby klasické slavná města jako Tikal, Quiriquá (obojí jako první, která Unesco zařadilo na seznam světových památek, v letech 1979 a 1981), dále Palenque, Copán, Río Azul, Calakmul, Comalcalco (postaveno z pálené cihly), dále pak Ceibal, Cancuén, Machaquilá, Dos Pilas, Uaxactún, Altún Ha, Piedras Negras a spousta jiných. Dalo by se klasifikovat jako impérium, ale neví se, jestli ve chvíli kolonizace prosazovali svou kulturu anebo to byly plody jejich organizace nezávislých městských států, jejichž základem bylo zemědělství a obchod. Nejpozoruhodnější monumenty jsou pyramidy, které stavěli v náboženských centrech společně s paláci svých vládců, největší z nich byl nalezen v Cancuénu, na jihu Peténu, mnohé z jeho struktur byly zdobeny nástěnnýma malbama a štukovýma dekoracema. Další důležité archeologické nálezy obsahují kamenné vyřezávané desky, běžně nayývané stély (mayové jim říkali tetún - tři kameny), které znázorňují podobu panovníků společně s logografickými texty, které popisují rodokmen, korunování, vojenská vítězství a další úspěchy. Mayská keramika se řadí mezi ty nejrůznorodější, nejrafinovanější a nejpropracovanější v antickém světě. Mayové obchodovali s velmi vzdálenými místy v Mezoamerice a možná ještě dále. Mezi nejoblíbenější zboží patřil nefrit, kakao, kukuřice, sůl a obsidián.

Doba předklasická

Také nazývaná jako Zemědělské období - existuje debata ohledně letopočtu vzniku a konce tohoto časového intervalu, ta nejpřijatelnější v tomto případě, co se Mayů týče, začíná ca v roce 1000 př.n.l. a končí kolem roku 320 n.l. Během tohoto období se vyvíjí mayský jazyk a mayský národ nabývá zkušenosti a staví první velká města. Jedna teorie zakládaná na studiích keramiky motivuje k dedukci, že v období předklasickém, pobřeží Tichého oceánu od východu Oaxacy až do Salvadoru, byla obydlena předky dnešních mixů a popoluků, od jednoho z nich pochází skupina mayů, která do roku 1200 př.n.l. emigrovala k Mexickému zálivu a rozvinuli archeologickou olméckou civilizaci. Ve skutečnosti nejstarší keramika v tomto regionu je nezaměnitelného stylu Ocós, který pocházel od guatemalského Pacifiku, ale o 600 let starší, než olmécká. 

Podle další torie, doplňující té předchozí, potomci olméků emigrovali ke guatemalskému Peténu, kde se později smíchali s místní populací a vznikli tak ,,protomayové". Existují některé fragmenty, kde se potvrzuje, že tito pocházejí z migrace, která se vytvořila v původním mayském středu, které archeologové nalezli v mayské oblasti v Guatemale známé jako Petén, kdy se v době střední předklasické začínaly rozvíjet monumentální města v oblasti Cuenca del Mirador jako Nakbé, El Mirador a Cival, se svýma dnes slavnýma nástěnnýma malbama doby předklasické, nejrafinovanějšíma a nejantičtějšíma v mayské oblasti. Tato velká města už měla všechny charakteristické rysy, kterýma se proslavili mayové doby klasické a také se potvrdily pochyby, že se kultury olmécké a mayské vyvinuly nezávisle. 

Později, v období poklasickém, některé skupiny emigrovaly z Peténu směrem na sever (poloostrov Yucatán) a další zůstaly tam. Tak se vysvětluje původ různých mayských kmenů (itzaové, xíusové, kokomové, tzeltalové, lakandonové a další) a každý z nich měl společné rysy, pouze se lišily jejich dialekty. Když došlo ke španělské konkvistě, každá z těchto skupin se přizpůsobila kulturnímu míšení ras a sjednotily se tak jejich tradice. Postupem času velká mayská civilizace rozkvetla a dosáhla tak největšího rozkvětu na severu Peténu, v oblasti Cuenca del Mirador, v srdci tropického lesa - tam bylo jejich původní jádro. Někteří spekulují, že mayský lid si vzal za příklad mnoho životních stylů olmécké kultury, ikdyž novodobější nálezy ve městech Peténu jako El Mirador, Cival atd. protiřečí této teorii. Z této doby pochází urbanizace a stabilní a prodloužený rozvoj . Přizpůsobili se životnímu prostředí, ve kterém žili a uměli soužít s přírodou. Proto se liší svým respektem, který měli jako lidské bytosti vůči svému okolí.

Odhaduje se, že peténský les byl neobydlený ve třetím tisíciletí př.n.l., kdy první zemědělci postavili své chýše na břehu řeky La Pasión a Cuenca del Mirador, dokazuje to pyl z kukuřice, že datuje ca do roku 2750 př.n.l. v jezerech oblasti Cuenca del Mirador. Ti začínali navazovat vztahy s populací z hor a pobřeží guatemalského Pacifiku na místech jako Takalik Abaj, ca 1000 př.n.l., Kaminaljuyú, ca 800 př.n.l. a Salvador, ca 900 př.n.l., tak jako pobřeží Mexického zálivu. Kolem roku 1000 př.n.l. došlo k expanzi po celé centrální zóně a začal tak urbanizační proces, zavádění zemědělských systémů a pokročilejší politická organizace schopna kontrolovat vzrůstající populaci s vnitřní hyerarchií, ve které šlechta a kněží začínají zabírat místa autority. Začíná dělba práce a rozlišování zaměstnání: zemědělství, lov, rybolov, sběr, hrnčířství, kamenný průmysl, textilní průmysl, obchod a náboženské uctívání.

 V zemědělství se především pěstovala kukuřice, fazole, kakao a tykve, co se týče lovu a rybaření a sběru, to byly doplňkové činnosti. Proto se tato doba také zná jako zemědělská. V ní se rozvíjí jednoduché náboženství s vírou v mimozemský život a uctívání mrtvých. Jsou tady neshody mezi limity a rozdíly mezi antickými mayi a jejich blízké a sousední civilizace, olmécké kultury. Antičtí olmékové a mayové se mezi sebou pravděpodobně ovlivňovali. Nejantičtější monumenty stávají z jednoduchých kopečkovitých hrobů, předchůdci pyramid, které se postavily později.

Postupně vliv olmécké kultury ustupoval a přestal být tak velký jak byl během období předklasického středního. Kolem III století př.n.l. skončil definitivně. Nicméně spousta národů z celé Mezoameriky po sobě přebrala některé ze svých hlavních znaků (uctívání mrtvých, monumentální architektura a sochařství, kult božstvům vody a ohně atd.). Co se týče pozdní doby předklasické, v celé Mezoamerice se vytvořily tradice regionálních kultur, které byly založeny na základech olméckého odkazu. Mayové převzali od tohoto národu písmo, systém numerace a dlouhý počet a spoustu dalších věcí. Mayská kultura jako samotná, vznikla až v prvním století n.l., víceméně souběžně s vývojem Teotihuacanu.

 Z doby předklasické pozdní se zaznamenaly četné lidské osady, mezi ně se řadí Santa Marta (Chiapas), kde se konstatuje raná hrnčířská práce a pěstování kukuřice, datované do doby  1320 př.n.l. Dále Chiapa del Corzo, Tonalá, Padre Piedra a Ixapa s olméckými vlivy. Edzná, Xicalango, Tixchel a Santa Rosa Xtampak (Campeche). Yaxuná, Acanceh, Dzibilchaltún (Yucatán). El Trapiche, Casa Blanca, Laguna Cuzcachapa, Las Vistorias a Bolinas (Chalchuapa). Kaminaljuyú na jihu Guatemaly. Obyvatelé této osady kontrolovali obchodní vztahy této oblasti se zbytkem Mezoameriky až do doby, kdy byli obsazeni (400 n.l.) válečníky pocházející ze středního Mexika, z mocného města Teotihuacan, jehož vojenské a kulturní vlivy nechali pocítit v celé mayské sféře.

Doba klasická

Také nazývané jako teokratické období, zahrnuje zhruba léta 320 - 987 n.l. Dostala tento název, protože se původně věřilo, že skupina knězů měla v rukou politickou moc a že celý hospodářský, společenský a kulturní život se rozvinul kolem náboženství. Náboženské skupiny měly velkou důležitost ve vládě v mayských státech v době klasické, ovšem ani přesto nebyly vůdčí. Existovala šlechtická třída a v každém případě to byli válečníci, kteří měli moc. Představa o tom, že mayové byli vedeni knězy pocházela z objevu, že mayská města byla mezi sebou v neustálé válce. Pováženě se rozrostlo zemědělství jako základní hospodářská aktivita, kterou praktikovaly velké kontingenty rolníků, umožňujíc tak komplexní dělbu práce a v důsledku pak silnou společenskou stratifikaci.

Nejznámější archeologické zóny té doby jsou: Tikal, Uaxactún, Piedras Negras, Cancuén, Caracol, Yaxhá, Naranjo, Xultún, Río Azul, Naachtún, Dos Pilas, Machaquilá, Aguateca, Comalcalco, Pomoná, Moral Reforma, Palenque, Yaxchilán, Kankí, Bonampak, Quiriquá, Tulum, Edzná, Oxkintok, Ceibal, Xamantún, Copán, San Andrés, Yaaxcanah, Cobá, El Cedral, Ichpaatún, Kantunilkín, Kuc (Chancah), Kucican, Tazumal, Las Moras, Mario Ancona, Muyil, Oxlakmul, Oxtancah, Oxhindzonot, Pasión de Cristo, Río Indio, San Antonio III, Nohkuo Punta Pájaros, San Manuel, San Miguel, San Claudio, Tortuguero, Punta Molas, Tamalcab, Templo de las Higueras, Tupack, Xlahpak, Tzibanché y Kohunlich.

Dvě nejdůležitější centra peténské oblasti jsou Uaxactún a Tikal. Uaxactún (600 př.n.l. -  889 n.l.), zhruba 25 kilometrů na sever od Tikalu (Guatemala), je tam nejantičtější mayský chrám toho regionu a je to první místo, kde se zpozorovala existence falešné mayské klenby. Tikal (800 př.n.l. - 896 n.l.) zasazen do srdce džungle dokazuje velký teotihuakánský vliv a měl až 100 000 obyvatel v době svého rozkvětu, byl tak největším městem v Americe v období pozdním klasickém. Toto centrum záviselo na komplikované obchodní síti a leželo na strategickém místě, mezi dvěma říčními systémy, které vedly do Mexického zálivu a Karibského moře.

Copán v Hondurasu, jehož rozkvět byl v roce 736 n.l., byl vědeckým centrem mayského světa, kde se astronomie zdokonalila do bodu určení trvání tropického roku, vytvoření tabulky zatmění slunce a zdokonalení formule na úpravu kalendáře, přesnějšího, než se do této doby používal.

V Copánu se nacházejí četné  reprezentace mexického Tláloca. Jednalo se o pohyb konsolidační politiky, který měl svůj původ mimo mayskou oblast ještě když se používaly tradiční mayské způsoby?

Město Comalcalco ve státě Tabasco je nejvýchodnější mayské město a jeho hlavní charakteristikou je, vzhledem k nedostatku kamenů v této oblasti, že jeho obyvatelé postavili budovy na základě pálených cihel, přilepených směsí štuku vyrobeného z ulity velké ústřice. Tato oblast byla hlavní pěstitel kakaa, jehož semínka byla používána jako platidlo různýma mezoamerickýma kulturama. V Comalcalcu byly nalezeny různé masky, stély, hrob s lidskýma ostatkama a první mayský hřbitov s celkem 116 pohřbeními staršími více než 1000 let. Tyto pohřbení byly nalezeny ve třech hliněných kopečcích o rozloze 220 m2 na okraji archeologické zóny.

Kultura, umění a architektura

Mayské konstrukce se převážně stavěly z kamene a ze dřeva. Coba a zapote byly nejodolnější vůči termitům. Z kamenů pak převážně používali vápenec, pískovec, mramor atd.
Stavby byly různé: pravoúhlé a obdélníkové paláce, chrámy, hřiště na pelotu, observatoře, cesty (sacbe), které vzájemně spojovaly města, pevnosti, lázně (temazcaly).

Zachovaly se důležité kamenné pyramidy se schodišti. Na jejich vrších se stavěly chrámy. Byly dekorovány malbami všech možných barev a reliéfy. Některé z nich sloužily k zápisům v mayských hyeroglyfech, které nebyly doposud zcela vyluštěny. Nejdůležitější stavby z této doby byly Copán, Quiriguá, Piedras Negras, Palenque a Tikal.

Písmo

Mayové vyvinuli nejkomplexnější systém písma v celé Mezoamerice. Jím pak psali všechny druhy textů: medicína, botanika, historie, matematika, astronomie ...

Kromě některých zápisů se zachovaly některé kodexy:

Drážďanský kodex: Napsaný ve XIII století. Obsahuje traktát o věštění a astronomii.

Pařížský kodex: Zhruba ze XIII století. Obsahuje věštění a proroctví

Madridský kodex: Obsahuje horoskopy a almanachy

Groliérský kodex: Velice špatně zachovaný. Obsahuje úplný kalendář.

Věda, kalendář, astronomie

Vyvinuli velice přesný kalendář s rokem o 365-ti dnech. Sluneční rok (haab) měl 18 měsíců o 20-ti dnech a jeden přechodný měsíc o 5-ti dnech.

Jména měsíců byly: Pop, Uo, Zip, Zotz, Tzec, Xul, Yaxkin, Mol, Chen, Yax, Zac, Ceh, Mac, Kankin, Moan, Pax, Kayab, Cumbu a Uayeb.

Měsíční kalendář (tzolkin) měl 13 měsíců o dvaceti dnech.

Mayská matematika

Mayové používali dvacítkovou soustavu. Také vynalezli nulu, aby tak mohli provádět kompletní matematické operace. Tečka představuje jedničku a čárka pětku. Takto mohli počítat do 19-ti. Aby mohli počítat dále (jako my, abychom mohli sestavovat vyšší čísla než 9), museli umísťovat tyto znaky do určitých poloh. Vzhledem ke dvacítkové soustavě, tzn. číslo dvacet jako výchozí počítací jednotka pro počet, každá mezera, která se dává před číslo, reprezentuje dvacetinásobek předchozího místa. Lépe se tomu rozumí, když si to přirovnáme k systému, který používáme my.

Naše soustava je desítková, tzn., že naše základní jednotka je 10. Proto máme numerické znaky pro počítání do 9-ti. Pokud chceme počítat dále, musíme si hrát s pozicemi a umístit alespoň dva numerické znaky, jeden v první pozici a druhý ve druhé. Ve druhé pozici jsou jednotky a v té první, vzhledem k tomu, že je to desítková soustava, je desetinásobek té druhé.

Tak např. číslo 25: 5 znamená počet jednotek plus 2 jednotky pro desítkovou soustavu (2x10=20).

Maya by udělal toto: _ čárka zaujímá druhou pozici, což znamená jednotky a proto je to pětka. Tečka zaujímá první pozici, což znamená dvacetinásobek jednotek. Proto tečka na první pozici znamená 20. Dvě tečky by znamenaly 40.

Mayské společenství

Společenskou elitu tvořili kněží a šlechticové, kteří žili ve městě, které bylo zároveň ceremoniálním střediskem. Zemědělci žili v nedalekých venkovských osadách. Základy hospodářství tvořilo zemědělství a často se ničily kusy lesů, aby se tam mohlo pěstovat. Hlavními produkty byla kukuřice, bavlna a kakao. Kakao bylo tak důležité, že se z kakaových bobů stalo platidlo.

Existovalo otroctví. Předpokládá se, že otroci byli nástrojem ke stavbě majestátných pyramid za pomoci zemědělců. Také musely existovat skupiny odborných uměleckých řemeslníků.

Hlavní představení pro Maye byla míčová hra pelota podobná fotbalu. Podle některých průzkumníků hráči byli váleční zajatci a těm, kteří prohráli, usekli hlavu. Ve skutečnosti to však bylo něco víc, než obyčejná hra. Byla to náboženská ceremonie, která představovala posun planet a slunce (to představoval míč), což bylo životní.

Mayské náboženství

Mayové věřili, že před existencí našeho světa, existovaly jiné světy, které ovšem byly zničeny různými katastrofami. Vesmír se dělil na 3 části: nebe, země a podsvětí. Nebe mělo 13 úrovní (ta poslední byla v kontaktu se zemí) a každé vládnul jeden z Oxalahuntiků. Bůh Itzamná, který se reprezentoval formou plaze nebo leguána, vládnul celému Nebi. Podsvětí bylo pod zemí a bylo rozděleno do 9-ti úrovní. Každé z nich vládnul jeden z Bolontiků neboli Noční pán. Existovali další bohové, kteří vládli každodenním věcem: kukuřice, med, trhy atd...