Tikal (Guatemala)

      Tikal (dle nové mayské gramatiky Tik´al) je jedno z největších archeologických nalezišť a měst mayské civilizace. Nachází se v regionu Petén v Guatemale a je součástí Národního parku, který byl zapsán na seznam Unesco. Podle nalezených hieroglyfických zápisů, v mayštině se město jmenovalo Yax Mutul.

      Tikal byl hlavním městem válčícího státu, který se stal nejmocnější říší antických mayů. Monumentální architektura Tikalu zasahuje až do IV. století př.n.l., ale vrchol město zažilo až mezi rokem 200 - 900 n.l. Během této doby město vládlo velké části mayské říše jak politicky, tak hospodářsky a vojensky a udržovalo vztahy s ostatními městy v Mezoamerice, dokonce i obrovskou metropolí Teotihuacan v dalekém Mexickém údolí.

      Po době pozdní klasické se už zde velké monumenty nestavěly, některé paláce elity byly vypáleny a populace postupně ubývalo až k úplnému vylidnění v XX. století. Vládla zde dlouhá dynastie panovníků. Díky objevení několika královských hrobů a studiu monumentů, chrámů a paláců je Tikal pravděpodobně nejlépe objasněné mayské velkoměsto jižní Mezoameriky.

      Název Tikal může mít původ ve slovech ti ak´al a v yucatécké mayštině to znamená ,,studna vody". Vypadá to, že název místu dali místní lovci a cestovatelé a vztahoval se ke starým zdrojům vody. Alternativní vysvětlení by mohlo být z mayštiny itzáů a znamenalo by to ,,místo hlasů" anebo ,,místo jazyků". Tikal však určitě není původní název, tento název získal až po svém znovuobjevení kolem roku 1840. Glyfické nápisy se zmiňují o místě jako o Yax Mutal anebo Yax Mutul, což by znamenalo ,,první mutal". Je taky možné, že se tak Tikal jmenoval, aby se odlišil od Dos Pilas, který používal stejný emblém. Panovníci města se chtěli odlišit jako první město, které neslo tento název. Království se celé jmenovalo Mutul, tak se čte jeho emblém. Přesný význam není jasný, i když někteří vědci si myslí, že se vztahuje k účesu Ku´hula Ahawa, nejvyššího panovníka.

      Tikal se nachází asi 64 km od Flores a Santa Eleny a asi 303 km od Ciudad de Guatemala. Leží 19 km na jih od starého mayského města Uaxactún, 30 km na severovýchod od Yaxhá, 100 km na jihovýchod od Calakmulu, jeho největšího nepřítele z doby klasické a 85 km na severovýchod od El Caracolu, spojence Calakmulu dnes na území Belize. Město, které se nachází na ploše více než 16 km2 bylo kompletně zmapováno a obsahuje na 3000 struktur. Topografie místa se skládá ze série vápencových kopců, které vyčnívají nad bažinatým terénem. Hlavní stavby se nacházejí na nejvyšších místech, která jsou mezi sebou propojena vydlážděnými cestami, které vedou přes bažiny. Trosky se nacházejí uprostřed tropického lesa v peténském údolí, které je kolébkou mayské civilizace na jihu Mezoameriky. Město leží na úrodné půdě a ovládalo obchodní cestu, která vedla z východu na západ skrz poloostrov Yucatán. Přestože byl Tikal jedno z největších mayských měst z doby klasické, neměl jiné zdroje vody, než dešťové, která se sbírala a skladovala v desíti vodních nádržích. Archeologové, kteří pracovali v Tikalu během XX. století, restaurovali jeden ze starých vodních depozitů, který sloužil pro vlastní spotřebu. Absence zdrojů vody, řek a jezer v okolí, dovedl Tikal k zázračné myšlence. Stavbu velkoměsta, které bude žít pouze ze zadržené dešťové vody v obdobích deště. Tikal prosperoval také díky úžasným zemědělským technikám, které byly daleko pokrokovější, než obvyklá sklizeň, spálení a ležení ladem. Závislost na dešti město oslabovala v prodloužených obdobích sucha a někteří odborníci se dokonce domnívají, že toto oslabení hrálo důležitou roli ve zhroucení mayské civilizace.

      Populace Tikalu postupně přibývala od doby předklasické (ca od 2000 let př.n.l. do 200 n.l.) a vrcholu dosáhla v době pozdně klasické, s rychlým nárustem mezi lety 700 - 830 n.l.. Pak už jen následoval rapidní pokles.

      Odhady v počtu obyvatel Tikalu se různí mezi 10000 obyvatel a více než 90000, což je pravděpodobnější číslo. Neměli sůl a proto ji museli dovážet, odhaduje se, že museli dovážet 131 tun soli každý rok, když uvážíme, že obyvatel bylo 45000. V okruhu 24 kilometrů mohlo žít na 120000 lidí a hustota obyvatelstva 265 obyvatel na km2. V okruhu 50-ti kilometrů od jádra města, který zahrnuje přilehlá městečka, mohlo žít zhruba 425000 lidí s hustotou obyvatel 216 lidí na 1 km2. Tato čísla jsou otřásající, když vezmeme v úvahu, že žili na rozsáhlém bažinovitém terénu, který nebyl vhodný pro zemědělství ani pro výstavbu obydlí. Někteří archeologové jako David Webster si naopak myslí, že tato čísla jsou příliš vysoká.

Panovníci

      Dynastická linie Tikalu založená v I. století trvala 800 let a patřilo do ní minimálně 33 panovníků.

Historie

      Existují zde stopy po raném zemědělství, které se datují do doby předklasické, zhruba do roku 1000 př.n.l.. V jedné zapečetěné studni, v jedné podzemní dutině ve tvaru lahve, byl nalezen úkryt s mamonskou keramikou z doby předklasické asi z roku 700 - 400 př.n.l.. V době pozdní předklasické kolem roku 400 - 300 př.n.l. se už sice v Tikalu stavěly důležité stavby jako pyramidy a platformy, ale město stálo ve stínu mocnějších měst jako El Mirador a Nakbé.

      V té době Tikal patřil ke kultuře Chicanel, která ovládala centrální a severní oblast Mezoameriky, byl to region, který zahrnoval celý poloostrov Yucatán, sever a východ Guatemaly a Belize. Dva chrámy z pozdní doby Chicanel měly stěny z neopracovaných kamenů, jejichž suprastruktury mohly být mayské oblouky, což ovšem nebylo dokázáno. Jeden z těchto chrámů měl na venkovní stěně malbu, která představovala lidské postavy na základě dekorativních figur, namalované žlutou, černou, růžovou a červenou barvou. V I. století n.l. se poprvé objevily bohaté pohřebiště a Tikal začal zažívat politický a kulturní rozmach, naopak jeho mocní sousedé zažívali úpadek.

      Na konci doby pozdní předklasické začal Tikal ovlivňovat styl Izapa, který přišel od Pacifiku, což dokazují první nástěnné malby ve městě a jedna rozbitá socha v akropoli.

Doba raně klasická

      Dynastická vláda a společný režim mezi mayi z jižních zemí byl v Tikalu silně zakořeněný. Podle glyfických záznamů dynastii založil Yax-Moch-Xoc, zřejmě ve III. století n.l.. Na začátku doby raně klasické se moc mayského regionu soustředila v Tikalu a Calakmulu, uprostřed centrálního mayského regionu.

      Je možné, že Tikal na pádu svých mocných předklasických sousedů jako El Mirador vytěžil. V době raně klasické se Tikal rapidně rozvinul a stalo se z něj nejdynamičtější město mayského regionu a zároveň stimuloval rozvoj dalších blízkých mayských měst.

      Tikal byl neustále ve válce a zápisy uvádějí aliance a konflikty s ostatními mayskými státy jako Uaxactún, El Caracol, Naranjo a Calakmul. Na konci doby raně klasické byl Tikal poražen El Caracolem, který dočasně Tikal nahradil a stal se tak nejdůležitější mocností mezi jižními mayskými regiony. Během první části doby raně klasické se také udály nepřátelské boje mezi Tikalem a jeho sousedem Uaxactúnem, o kterých v Uaxactúnu existují zápisy týkající se  válečných zajatců z Tikalu.

      Vypadá to, že v dynastickém nástupnictví na trůn mužskými potomky došlo k přerušení v roce 317 n.l., když na trůn nastoupila paní Une´ B´alam a provedla ceremonii konce katúnu jako královna Tikalu.

Tikal a Teotihuacan

      Chak Tok Ich´aak (Velký Jaguáří Dráp) byl čtrnáctý král Tikalu. Chak Tok Ich´aak nechal postavit palác, který následující panovníci zachovali a rozšířili, až se z něj stalo jádro centrální akropole. O tomto králi se ví málo, kromě toho, že byl zavražděn 14. ledna roku 378 n.l.. Ten stejný den sem dorazil Siyah K´ak (Rodí se Oheň) ze západu po tom co prošel El Perú, místo na západě Tikalu. Zápisy na stéle 31 se o něm zmiňují jako o ,,Pánu ze Západu". Siyah K´ak´ byl pravděpodobně cizí generál znázorňovaný pro maye atypickým glyfem, který se skládal z vrhače šípu v kombinaci s výrem, takový glyf je známý ze vzdáleného Teotihuacanu. Výr, který vrhá šípy mohl být dokonce panovníkem Teotihuacanu. To by znamenalo, že Siyah K´ak stál v čele invaze z Teotihuacanu, porazil místního krále z Tikalu, který byl zajat a urychleně popraven. Je i možné, že Siyah K´ak obdržel podporu od jedné mocné politické strany v samotném Tikalu. S touto konkvistou se záhadně shoduje usazení skupiny z Teotihuacanu nedaleko Mundo Perdido. Také převzal kontrolu nad ostatními maskými městy jako Uaxactún, kde se stal králem, ale trůn Tikalu si pro sebe nenechal. Během jednoho roku byl dosazen na trůn syn Výra, který vrhá šípy, Yax Nuun Ayiin I (První Krokodýl) a stal se z něj desátý král Tikalu, když byl ještě dítě. Jeho vláda trvala 47 let a Tikal byl pořád vazalem Výra, který vrhá šípy, do doby kdy žil. Vypadá to, že se První Krokodýl oženil s jednou z nevěst předešlé dynastie poraženého Tikalu proto, aby uzákonil právo vlády svého syna Siyaje Chana K´awiila II.

      Za vlády Prvního Krokodýla bylo konkvistováno menší město Río Azul, které se nachází 100 km na severovýchod od Tikalu. Z města se stalo pokrokové sídlo, které Tikal mělo chránit před vpády nepřátelských měst ze severu a také se z něj stal prostředník pro obchod s Karibikem.

      Přestože noví panovníci Tikalu byli cizinci, jejich potomci se rychle sžili s mayskou kulturou. Z Tikalu se stal hlavní spojenec a obchodní společník Teotihuacanu v jižních mayských regionech. Po konkvistě Tikalu Teotihuacanem, Tikal rychle ovládl sever a východ Peténu. Uaxactún společně s menšími městy z regionu byly absorbovány tikalskou říší. Ostatní místa jako Bejucal a Motul de San José nedaleko jezera Petén Itzá se staly jeho vazaly. V polovině V. století byl Tikal jádrem teritoria minimálně v okruhu 25 kilometrů od centra. Okolo V. století zde vynalezli důmyslný systém opevnění složený z výkopů, různých hliněných konstrukcí a přírodních bažin okolo severní periferie říše. Další opevnění byla pravděpodobně vybudována i na jihu. Takto byl Tikal a jeho zemědělská část chráněný ze všech stran. Poslední studia však tvrdí, že ty hliněné konstrukce můžou být součástí systému vodního zadržování a ne defensívy.

Tikal a Copán

      V V. století moc Tikalu expandovala směrem na jih až k inkorporaci města Xukpi (aktuální Copán), jehož zakladatel K´inich Yax K´uk´ Mo´ byl s Tikalem spoutaný. Xukpi se nenacházela v etnicky mayském regionu a založení dynastie Xukpi pravděpodobně vyžadovalo přímý zásah Tikalu. K´inich Yax K´uk Mo´ dorazil do Xukpi (Copánu) v prosinci roku 426 a rozbor jeho kostí dokazuje, že své dětství a mládí strávil v Tikalu. V jednom textu z Tikalu se uvádí jméno Ajaw K´uk´ Mo´ a mohlo by se tedy jednat o stejnou osobu. Jeho hrobka měla charakteristiku Teotihuacanu a v pozdnějších znázorněních byl zobrazen s teotihuakánským válečnickým úborem. Glyfy se na něj obracejí jako ,,Pán ze Západu", stejně jako Siyah K´ak´. Copán zároveň založil nedaleké město Quiriguá, pravděpodobně podporováno Tikalem. Založení obou sídel mohlo být součástí snahy Tikalu o zavedení autority v této oblasti. Vztahy mezi těmito místy a Tikalem intenzivně trvaly 300 let.

      V VI. století vypukla trvalá rivalita mezi Tikalem a Calakmulem a každé z těchto dvou měst mělo svou vlastní alianční síť. Válka mezi těmito dvěma supermocnostmi trvala hodně dlouho. Králové těchto dvou metropolí získali titul Kaloomte´, termín, který se nedá přesně přeložit, ale znamená něco jako Velkokrál.

      Na začátku VI. století městu vládla další královna, známá jako ,,Paní z Tikalu" a která pravděpodobně byla dcera Chaka Toka Ich´aaka II. Vypadá to, že o vládě nerozhodovala, když byla sdružená s mužskými panovníky. První z nich byl Kaloomte´ B´alam, který měl dlouhou kariéru jako generál Tikalu před tím, než se stal devatenáctým spolupanovníkem. Paní z Tikalu nebyla započítána do dynastické numerace. Později byla provdána za pána ,,Ptačí Dráp", o kterém se domníváme, že byl dvacátý panovník Tikalu, ale neznámý.

Doba pozdně klasická

Hiát Tikalu

      V polovině VI. století se El Caracol spojil s Calakmulem a společně porazili Tikal, čímž uzavřeli dobu raně klasickou. ,,Mezera" Tikalu se týká doby mezi koncem VI. století a koncem VII. století n.l.. V této době došlo k úbytku psaní zápisů a redukce ve stavební činnosti. Ve druhé polovině VI. století Tikal postihla velká krize, nevztyčily se žádné nové stély a veřejné sochy byly mutilovány. Tato pauza se dlouho nedokázala vysvětlit, až v poslední době byly rozluštěny glyfy, které prozradily, že byl poražen Calakmulem a jeho spojencem El Caracolem v roce 562. Při této porážce byl zajat a obětován král Tikalu. Jeden velice pošokzený oltář v El Caracolu popisuje, jak Tikal trpěl touto strašnou porážkou v roce 562. Vypadá to, že El Caracol musel být spojencem Calakmulu, když na tak dlouhou dobu pokořili Tikal. Tikal nebyl vypálen ani vykraden, pouze přišel o moc a vliv. Po takovémto vítězství El Caracol rapidně nabral na síle a část tikalského obyvatelstva mohla být násilím odvlečena tam. Během této přestávky se jeden z tikalských panovníků skrýval společně s Janaab´em Pakalem z Palenque, další obětí Calakmulu. Calakmul dlouhou dobu prospíval, mezitím co Tikal strádal. Začátek tikalské přestávky slouží jako dělítko, kterým archeologové oddělují období klasické pozdní od raného.

Tikal a Dos Pilas

      V roce 629 Tikal založil Dos Pilas, pokrokové vojenské město asi 110 km směrem na jihovýchod, aby mohl kontrolovat obchod podél řeky La Pasión. V roce 635 byl dosazen na trůn tohoto nového města B´alaj Chan K´awiil, když mu byly pouhé 4 roky a během spousty let sloužil jako věrný vazal svému bratru, králi Tikalu. Zhruba 20 let po založení byl Dos Pilas napaden a poražen Calakmulem. B´alaj Chan K´awiil byl zajat králem Calakmulu, ale místo toho, aby jej obětoval, byl nasazen na trůn svého starého nepřítele jako vazal a v roce 657 napadl Tikal, což donutilo tehdejšího krále Tikalu krále Nuuna Ujola Chaaka dočasně opustit město. První dva panovníci města Dos Pilas dále používali ,,mutal", glyf emblém Tikalu a pravděpodobně se cítili, že i oni mají právo na jeho trůn. Z nějakého důvodu B´alaj Chan K´awiil nebyl dosazen na trůn jako nový panovník Tikalu, ale zůstal v Dos Pilas. Tikal zase napadl Dos Pilas v roce 672 a donutil B´alaje Chana K´awiila, aby se stáhl do exilu na 5 let. Calakmul se snažil uzavřít Tikal do prostoru, který ovládali jeho spojenci jako El Perú, Dos Pilas a El Caracol. V roce 682 nechal král Jasaw Chan K´awiil vztyčit první datovaný monument po sto dvaceti letech a přisoudil si titul Kaloomte´, čímž ukončil tikalskou přestávku. Začal s rekonstrukcemi a v roce 695 zajal calakmulského ajawa Yuknooma Yich´aaka K´ahk´a, čímž způsobil úpadek Calakmulu, ze kterého se již nikdy nevzpamatoval. Po této porážce už Calakmul nikdy nevztyčil žádný monument, který by oslavoval nějakou vojenskou výhru. Po porážce Calakmulu získal Tikal moc v centrálním mayském regionu, ale už nikdy víc na jihovýchodě Peténu, kde byl přítomný Dos Pilas.

Tikal po Teotihuacanu

      V VII. století už nebyla přítomnost Teotihuacanu aktivní na žádném mayském místě. 

Centrum Teotihuacanu byl srovnán se zemí kolem roku 700 n.l. V každém případě se monumenty nadále ilustrovaly formálním teotihuakánským válečným oděvem. Jasaw Chan K´awiil I a jeho dědic Yik´in Chan K´awiil pokračovali v nepřátelství s Calakmulem a jeho spojenci a nastolili pevnou regionální kontrolu v okolí Tikalu až po jezero Petén Itzá. Tito dva panovníci se postarali o styl architektury, který je ještě dnes možno vidět. V roce 738 město Quiriguá zradilo Copán, spojence Tikalu a přidalo se ke Calakmulu. Copán byl poražen a Quiriguá získalo svou nezávislost. Toto byla pravděpodobně snaha Calakmulu, porazit spojence Tikalu na jihu a tímto Tikal oslabit. Úpadek Copánu tak silně narušil rovnováhu jižního mayského regionu. V VIII. století posbírali panovníci Tikalu všechny monumenty z okolí a převezli je před severní akropolis. Na konci VIII. století a začátku IX. století v Tikalu zpomalila stavební aktivita. Důležité budovy se ještě stavěly, ale našlo se jen málo glyfických zápisů týkajících se nastávajících panovníků.

Konec doby klasické

      V IX. století se krize mayského úpadku šířila po celém regionu, populace stále ubývalo a jedno město za druhým v tichosti upadalo. Čím dál tím více válek v mayském regionu nutilo zemědělce, kteří drželi Tikal nad hladinou, aby se přibližovali co nejvíce k centru města a intenzivně zrychlovali zemědělskou produkci. To mělo za následek devastování životního prostředí. Stavby na počátku století ještě pokračovaly, vztyčil se Chrám 3, poslední z důležitých pyramid ve městě a vztyčily se také monumenty, které oslavovaly devatenáctý  k´atun v roce 810. Začátek desátého bak´tunu v roce 830 prošel bez oslav a začíná další přestávka na 60 let, výsledek úpadku centrální kontroly města. Během této přestávky začala okolní města, která tradičně bývala pod kontrolou Tikalu, s výstavbou svých monumentů, které vyzdvihovaly místní panovníky. Ti začali také používat glyf emblém Mutal, zatímco Tikal postrádal autoritu a moc, aby těmto pokusům o nezávislost zabránil. V roce 849 byl v zápisech na jedné kamenné stéle v Ceibalu zmíněn Jewel K´awiil jako ,,Božský Pán Tikalu", když navštívil toto město, ale tato návštěva není zaznamenána na jiných místech a moc Tikalu, kdysi tak veliká, byla už jen vzpomínkou. Místa jako Ixlu a Jimbal teď zdědily glyf emblém Mutal, který dřív exkluzivně patřil Tikalu. Jakmile Tikal a okolí dosáhl nejvyššího počtu obyvatel, přírodní prostředí začalo trpět deforestací, bylo narušeno, což způsobilo úbytek potravy a to mělo za následek úbytek populace. Tikal a okolí zřejmě přišli o většinu obyvatel během let 830 - 950 a vypadá to, že centrální autorita padla ještě rychleji. Nejsou žádné záznamy, které by naznačovaly, že by byl Tikal napaden v jedné z častých válek, ale je možné, že příbytek utečenců z regionu Petexbatún zhoršil situaci týkající se nedostatku potravy. 

      Ve druhé polovině IX. století došlo k pokusu o oživení královské moci v Tikalu, ze kterého už moc nezbývalo, jak o tom vypovídá stéla z Velkého náměstí, kterou nechal vztyčit Jasaw Chab K´awiil II v roce 869. Toto byl poslední vztyčený monument v Tikalu, než navždy upadl do věčného ticha. Stará přilehlá města Tikalu jako Jimbal a Uaxactún netrvala o moc déle, své poslední monumenty postavila na konci roku 889. Na konci IX. století velká většina populace Tikalu opustila město. Jeho paláce byly obsazeny ilegálními okupanty, kteří si  postavili jednoduchá obydlí se slaměnou střechou na obřadních prostranstvích. Noví okupanti zablokovali některé vchody do místností v monumentálních budovách a zanechali odpadky, které se skládaly ze zbytků domácích potřeb a hudebních nástrojů. Tito obyvatelé používali monumenty pro své vlastní rituály, velice vzdálené těm, pro které královská dynastie sakrální budovy postavila.

      Některé monumenty byly poničeny a některé byly přemístěny na jiná místa. Před konečným opuštěním města zmizel veškerý respekt vůči bývalým panovníkům, hrobky ze severní akropole byly prohledány a ty nejpřístupnější vykradeny. Po roce 950 byl už Tikal skoro prázdný, přestože zbývající populace mohla klidně přežít v chatrčích mezi troskami. V X. nebo XI. století město opustili i poslední obyvatelé a les ruiny pohlcoval během následujících 1000 let. Část obyvatel Tikalu mohla migrovat do regionu peténských jezer, tato oblast totiž zůstala hustě obydlena i přes to, že upadla životní úroveň.

      Nejpravděpodobnější kauza úpadku Tikalu je přelidnění a nedostatek zemědělských produktů. Tikal byl se svou starou dynastií pokrokovým městem jak v dvorním stylu, tak po architektonické a umělecké stránce během více než jedno tisíciletí. Jeho pád byl tvrdou ranou do srdce mayské klasické civilizace.

Moderní historie

      V roce 1525 španělský konkvistador Hernán Cortés prošel nedaleko tikalských trosek, ale ve svých dopisech se o něm nezmínil.

      Jak se často stává u významných antických ruin, nikdy se na ně v regionu nezapomnělo. Jak vidět, populace regionu na Tikal nezapomněla ani v roce 1850 a zavedla guatemalskou expedici k ruinám. Některé zprávy ze druhé nebo třetí ruky se začínaly objevovat v tisku od XVII. století a pokračovaly v zápiscích Johna Lloyda Stephense v XIX. století (během svých cest z let 1839-1840 slyšeli Stephens s Catherwoodem fámy o ztraceném městě s bílými budovami, jejichž vrcholky byly dominantou lesa). Vzhledem k odlehlosti místa, žádný badatel ruiny Tikalu nenavštívil, až Modesto Méndez a Ambrosio Tut v roce 1848. Umělec Eusebio Lara je doprovodil a provedl první ilustrace monumentů. V roce 1853, po Mendézově publikaci v deníku Gaceta de Guatemala, se vědecká komunita dozvěděla o znovuobjevení města. Na konci XIX. století a začátku XX. století se různé další expedice vydávaly na místo, aby prohloubily pátrání (jako expedice Alfreda Maudslaye v roce 1881-82) a první archeologové tak začali Tikal čistit, kreslit mapy a registrovat ruiny.

      V roce 1951 bylo vybudované malé letiště poblíž Tikalu, kam se předtím mohlo dojít jedině pěšky přes les, anebo na oslovi. V roce 1956 se město začalo mapovat jako nikdy předtím v mayském regionu. V roce 1956 - 1970 zde byly provedeny důležité vykopávky, archeologové se hlavně soustředili v severní akropoli a na centrálním náměstí. V nalezišti se v té zaregistrovalo přes 200 monumentů. V roce 1979 guatemalská vláda začala s novým archeologickým projektem, který pokračoval až do roku 1984. Režisér George Lucas použil Tikal do svého filmu Hvězdné války. Také posloužila ve filmu Mela Gibsona Apokalypsa. Ilustrace Chrámu I byla použita na bankovce 50 centů guatemalského quetzalu. Ruiny Tikalu byly zařazeny jako první archeologické naleziště na seznam Unesco v roce 1979. Na seznamu Unesco je také Národní park, ze kterého se stala největší turistická atrakce v Guatemale.

Město

      Tikal je po částečné rekonstrukci, o což se zaloužila Pensylvánská univerzita v Guatemale společně s guatemalskou vládou. Byl jedím z nejdůležitějších mayských měst v době klasické a jedním z největších na americkém kontinentu. Architektonické památky jsou postaveny z vápence a trosky chrámů dosahují výšky nad 70 metrů. Jsou tam velké královské paláce, série menších pyramid, paláce, rezidenční domy, administrativní budovy, platformy a kamenné monumenty a stély se zápisy. Dokonce je tu budova s dřevěnými trámy v oknech a dveřích, což vypadá, že mohlo být vězení. Je zde taky sedm mezoamerických hřiští na pelotu, komplex tří drah na Náměstí sedmi chrámů. Taková charakteristika je v Mezoamerice jedinečná.