Tikal

Tikal je jedno z nejdůležitějších měst mayské civilizace, nacházející se v peténských lesích, je to nejslavnější mayský komplex na světě a sídlo jedné z nejvyšších pyramid , Chrám IV Dvouhlavého Hada je vysoký přes 65 metrů. Tento chrám předčí pouze ,,La Danta”, v severní části Guatemaly v místě zvaném El Mirador.

Národní park Tikal je obklopen bujným lesem, nespočetná bohatství, která tvoří část kulturního a přírodního majetku o rozloze 575 083 km2.

Tvoří součást guatemalské chráněné oblasti a je jádrem Rezervace Mayské Biosféry. Architektonický souhrn je zde jedním z nejdůležitějších z předkolumbovské Ameriky. Vyjímají se zde nejen chrámy o výškách 35 – 65 metrů, ale také impresionantní dlážděné cesty, které spojují chrámy, paláce a velká občansko-náboženská prostranství.

Tikal je jedno z prvních měst centrální oblasti dědicem stylu Izapa, odkud pochází monumentální architektura a kulturní patrón , který během  let 300 – 600 n.l. postupně pohltil celou centrální oblast.  

Nejdůležitější města stylu Petén byly: Tikal a Uaxactún, Holmul, Xultún, Naranjo, Calakmul, Xunantunich a Altun Ha. Všechna nabyla doby rozkvětu v období pozdním klasickém a jeho hlavní město Tikal bylo pravděpodobně největší s nejvyššími chrámy.

Pro tyto stavby jsou charakteristické chrámy,  tvořeny dvěmi anebo třemi chodbami, širokými stěnami a velice úzkými interierovými prostory. Byly až sedm metrů široké, což pomáhalo udržet masivní cimbuří ozdobeno stukovými figurami. 

Historie

 Antické mayské město Tikal bylo znovu vyneseno v roce 1848 Modestem Méndezem y Ambrosiem Tutem, respektive Purkmistr  a Guvernant Peténu.  Eusebio Lara doprovázel tuto první expedici, aby vypracoval první ilustrace tikalských monumentů. Nicméně je známo, že Tikal byl známý některým místním domorodcům a možná i španělským misionářům na konci XVII století  (Soza, 1970; Coe, 1994; Vidal y Muñoz, 1997; Harrison, 1999). Tento objev vešel ve známost vědecké komunitě v roce 1853.  

Původ Mayů se datuje do doby mezi 1200 y 900 př.n.l.  v době, kdy se počítá, že z ní pochází také jiná důležitá kultura, jejíž vliv byl rozhodující v rozvoji Mayské civilizace.

Kritéria výběru

V roce 1979 vyhlásilo UNESCO Národní park Tikal jako první místo světového přírodního a kulturního dědictví lidstva.  Kombinace kultury a přírody v Tikalu zapřičiňuje, že je prvním ze 23 míst na světě, které byly prohlášeny jako místa smíšeného světového dědictvi lidstva. To znamená, že je dědictvím jak přírodním, tak také kulturním.

 

Park splňuje tato kritéria:  (i), (iii), (iv), (ix) a (x):

 •(i) Představuje mistrovské dílo geniálního lidského tvůrce

•(iii) Dát jedinečné, anebo alespoň vyjímečné svědectví kulturní tradice anebo civilizace živé či ztracené

•(iv) Být vyčnívajícím příkladem druhů staveb, architektonického či technologického souboru krajiny, která ilustruje důležité etapy v lidské historii

•(ix) Být vysoce reprezentativním příkladem ekologického a biologického procesu v evoluci a rozvoji pozemském, sladkovodním, pobřežních a mořských ekosystémů a rostlinných a živočišných komunit.

•(x) Obsahovat nejdůležitější a nejvýznamnější přírodní hábitat pro uchování biologické diversity, zahrnujíce ty, které obsahují ohrožené druhy.

 

Smíšené typy: región 2: Latinská Amerika a Karibik, rok zápisu 1979. Umístění ve Flores, hlavní peténský departament Guatemaly. Končí na západě tam kde Biotopo Protegido San Miguel La Palotada (El Zotz). Byl vyhlášen Národnim parkem v roce 1955 a v roce 1957 se definoval chráněnou krajinnou oblastí o rozloze 576-ti tisíc km2.