Mérida

      Mérida je hlavní město mexického státu Yucátan a nachází se ve stejnojmenném regionu. 

V roce 2010 město mělo 777 615 tisíc obyvatel a celý okres 957 883 tisíc obyvatel, což z něj učinilo největší město jihovýchodního Mexika. Mérida je důležité krajské centrum, které sjednocuje 5 yucatánských okresů.

Méridě se také říká ,,Bílé Město,, kvůli značnému množství vápence a bílých, nebo světlých domů. Krásné historické koloniální domy z XVI století hovoří o velké prosperitě tohoto města. V minulosti se zde vyráběly z agáve námořní lana, dnes houpací sítě - velice typický suvenýr. V Méridě má každý návštěvník pocit, jako by se nacházel v dávné minulosti.

      Dominantou a turisty nejvyhledávanější památkou města je nejstarší katedrála na americkém kontinentu Catedral de San Idelfonso. Interiér katedrály vyplňuje velmi zajímavá socha Krista - Cristo de las Ampollas (Kristus Puchýřů), ke které se vážou neuvěřitelné legendy. Dějiny uvádí, že při místním požáru se na dřevu sochy objevily puchýře popálenin, socha zčernala, avšak neshořela. Ve městě se odrážejí bohaté vlivy mayské kultury, které i dnes můžeme poodhalit v muzeu zasvěceném této civilizaci.

      Mérida je zároveň považována za jedno z nejavantgardnějších měst Latinské Ameriky a má kvalitní služby.

      V roce 2000 bylo toto město, které dalo kuturním aktivitám viditelný impuls, jmenováno na Hlavní Americké Kulturní Město a bylo tak první, které mělo tu čest. Mérida byla také sídlem mezinárodních setkání mezi Spojenými Státy a Mexikem, první v roce 1999 a druhé v roce 2007. V poslední době se zde odehrály mezinárodní vědecké akce jako Mezinárodní Matematická Olympiáda v roce 2005, Mezinárodní Olympiáda Informatiky v roce 2006, Mezinárodní Olympiáda Fyziky v roce 2009, JIISIC v roce 2010 a co se kultury týče v roce 2012 se zde odehrál Mezinárodní Filmový Festival Meridy. V roce 2011 byla Merida prohlášena za Město Míru.

 

Historie

      Město založil v roce 1542 Španěl Francisco de Montejo ,,El Mozo"  a 100 španělských rodin na ruinách mayského města T’Hó, už opuštěná, když v XVI století dorazili Španělé. Historik Juan Francisco Molina Solís dokumentuje, že když španělští vojáci vstoupili na toto území v roce 1541, bylo tam asi 200 domů z palmového listí a asi 1000 špatně živených domorodců společně s obrovskýma ruinama a zbytky překvapivě krásných staveb, které korunovaly na hrbolatém prostranství prorostlým letitými stromy.

      Mérida dostala název podle stejnojmenného města ve Španělsku, místo původu některých konkvistadorů, přesně proto, že budovy nalezeny v opuštěném mayském městě jim připomněly římské ruiny v Emérita Augusta, dnešní Mérida v regionu Extremadura ve Španělsku. Opracované kameny byly Evropany použity pro stavbu nového města.

      Část koloniální architektury města odpovídající století XVII a XVIII můžeme obdivovat v centru města. Během této doby byl z důvodu ochrany proti domorodým rebeliím navrhnut plán obehnání hradbami, z něhož byla dokončena pouze zeď okolo města se vstupy a oblouky.

      Do dnešní doby se zachovala pouze klenba ve čtvrti San Juan a klenba Draka a Mostu ve čtvrti la Mejorada.

      Během XIX století a začátkem XX proběhl proces pofrancouzštění architektury, který se zachoval na starých domech vystavených v té době na třídě Paseo de Montejo, mnoho z nich ještě existuje.

      Léta ,,zeleného zlata", tedy rozkvětu henekénu koncem XIX století, znamenaly pro Méridu dobu ekonomického přílivu. Prosperita městu dovolovala veřejné elektrické osvětlení a tramvaje mnohem dříve, než v jiných mexických městech. Na začátku XX století v Méridě žila spousta zámožných rodin, což silně kontrastovalo s velkou chudobou domorodců. El Paseo de Montejo je široká ulice vybudovaná v té době a inspirována velkými pařížskými bulváry, na jejímž břehu byly postaveny vily zámožných majitelů henekenových haciend.

 

Zelené zlato

      Takto byl na Yucatánu pojmenován henekén (vlákna z listů agáve) během XIX století z důvodu obrovského ekonomického rozkvětu, který vrcholil právě díky hlavním zdrojům textilních vláken.

      Henekén se na Yucatánu zpracovával již v prehispánských dobách. Ještě po konkvistě Yucatánu mayové pokračovali v jeho zužitkování, zvláště na výrobu lan a provazů. Postupem času výroba vzrůstala a výrobky z henekénu se začínaly prodávat do čím dál vzdálenějších destinací počínajíc Veracruzem, později na Cubu a do Spojených států.

      V polovině XIX století pěstování henekénu na Yucatánu zesílilo díky haciendám , které začínaly používat rozsáhlé teritoria, obzvláště na severu Yucatánu, kde je pěstování této zdejší rostliny vhodnější. Využívali přebytečné pracovní síly mayských zemědělců, kteří představovali základní pilíř tohoto agroprůmyslu.

V roce 1857 byl vynalezen stroj, který umožňoval rychlou expanzi výroby henekenového vlákna pro výrobu nití a textilií z této přírodní vlákniny. Díky tomuto stroji se agroprůmysl významně rozvíjel.

      V roce 1878 americká společnost McCormick implantovala používání nití z henekénu ve své produkci, což udělalo používání vlákna ještě větší reklamu. Od této chvíle poptávka razantně stoupá a ostatní průmysl na Yucatánu, jako vývoz kůže, zůstává pozadu.

      Nicméně později, začátkem XX století henekénský agroprůmysl utrpěl velkou ránu. Bylo totiž vynalezeno syntetické vlákno jako polypropylen, který nabízel stejnou všestrannost, pouze za nižší cenu. Dnes ještě existují na Yucatanu henekénské haciendy, ale je jich už málo. Pořád se v nich vyrábí produkty pocházející z této rostliny jako lana a vlákna ze sosquilu a nabízí se turistické exkurze, ve kterých můžeme obdivovat řemeslnou výrobu jeho zužitkování, od rostlin sisalu po náklad žoků.

 

Mérida - Bílé město

      Přezdívka ,,Bílé město" pochází podle pátrání historika Michela Antochiwa Kolpy ne pro jeho vybílení, kterým bylo ve zvyku natírat jeho stěny a fasády od koloniální epochy až do XX století a ani pro svou pověstnou čistotu, ale podle faktu, který se vztahuje už k založení města v roce 1542.

      Montejo otec, syn a synovec, conquistadoři Yucatánu a zakladatelé Méridy v průběhu prvního století konkvisty, z důvodů bezpečnosti a ze strachu z věčných rebelií mayů, které nikdy nemohli úplně porazit (jak to dokazuje rebéli Jacinta Caneka v polovině XVIII století a krvavé prodloužené válce kast, která vypukla v roce 1848 a trvala až do začátku XX století) chtěli postavit Bílé město - ,,Město bílých", to je to, město jen pro bílou rasu. To byl jejich záměr a jeho původní projekt (odtamtud ty vstupní brány do města, aby oddělovaly indiánskou čtvrt). Později se zjistilo, že pro konkvistadory bylo lepší mít požadovanou pracovní sílu nablízku, než jejich původní přání zůstat etnicky čistí, izolovaní a chránění na místě vybudovaném na starých ruinách starého města T´Hó.

 

LA CATEDRAL DE YUCATÁN

      ,,La Catedral de Yucatán"  v Méridě je věnovaná svatému Idelfonsu a je první katedrálou vztyčenou na americkém kontinentu (pevné zemi) a také první nejstarší katedrálou v Mexiku. Pouze katedrála v Santo Domingu je úplně nejstarší katedrálou v celé Americe.

      Jakmile postavili město na starém mayském T´Ho, konkvistadoři si dali za úkol vztyčit katedrálu. Dílo bylo postaveno mezi lety 1562 - 1599 po schválení papeže Pía IV a petici krále Filipa II.

      Vzhledem k politické situaci a drancování, kterým město utrpělo během XIX století, byly z katedrály odcizeny některé poklady a umělecká díla. V roce 1915 po nařízení generála Salvadora Alvarada byla katedrála vypleněna a ztratila tak své neocenitelné bohatství sakrálního umění jako např. barokní a churriguerreskní oltáře ze XVII a XVIII století, katedrální poklad a varhany Walcker německé výroby, čerstvě vyrobeny v roce 1902. V roce 1916 byla demolována kaple svatého Josefa a kaple Rosario, aby tak katedrála byla oddělena od sídla Biskupského paláce (muzeum současného umění) a zůstal tak pěší průchod, kterému se říká ,,Pasáž revoluce", který byl z obou stran klenutý a střechu měl z kovové konstrukce a skla, později byl sundán z důvodu poškození. Klenba byla zbořena a o hodně let později, v roce 2011, restaurována do původní podoby.

      Budova má tři lodě, jednu centrální a dvě boční, tři kaple a sakristii. Původně měla 5 kaplí, ale byly zbořeny. Má dvě věže ze dvou těl, což představuje maurský styl. Má ozdobenou kopuli s obloukem.

Fasáda

      Velice střízlivý renesanční styl, vyniká brána milosti s obloukem uprostřed, zarámovaná do páru sloupů po stranách, mezi sloupy se nacházejí obrazy svatého Petra a Pavla. Nad obloukem se nachází římsa s trojúhelníkovým čelem. Nahoře je okno, které odpovídá tomu, co je dnes chór a ještě výše je kamenný štít španělské monarchie. Všechno je zarámováno dvěma sloupy toskánského řádu, které drží veliký oblouk jako čelní.