Aztékové

Založili město Tenochitlán, kde se definitivně usadili do příjezdu Španělů. Přišli z Aztlánu (místo neznámého původu) a přesvědčeni bohem Huitzilopochtli hledali nové místo. Po dlouhé a únavné cestě dorazili do Mexického údolí. Usadili se v Chapultepecu, ale byli odtamtud vyhoštěni. Požádali pána z Colhuacánu, aby jim nechal pozemek a on jim dal Tizapán, plný jedovatých hadů. To ovšem nebyl problém, protože oni si je upekli a snědli. Uplynul nějaký čas a požádali pána vedlejší osady Culhuase, aby jim odevzdal dceru, aby ji provdali za boha. Děvče bylo nabídnuto jako oběť a když se to její otec dověděl, museli utéct daleko k jezerům. To bylo v roce 1323. V jezeře Texcoco spatřili božské znamení: orla sedícího na kaktusu požírajíc hada a založili tam město Tenochtitlán, což znamená místo divokého kaktusu.

Toto vypráví aztécká historie.

Všeobecně nazýváme Aztéky všechny obyvatele teritorií konkvistovaných Hernánem Cortésem, tedy i Mexiky.

Zemědělství

Převážně pěstovali kukuřici, tabák, čile, ovoce a agáve.

Aztécká kultura, jazyk a písmo

Aztékové hovořili jazykem náhuatl. Písmo byla směs piktogramů, ideogramů a fonetických znaků. V jejich záznamech se odráží jejich vlastní historie, geografie, ekonomie, náboženství atd...

Některé kodexy se zachovaly dodneška, z nich je známý Borbonský kodex a byl napsán před vpádem Španělů. Je to dvoudílná kniha-kalendář, první je kniha destinací (tonalamalt) a druhá jsou svátky měsíců (xiuhpohualli).

Aztécká literatura a poezie

Aztécké prózy se mohly recitovat anebo zpívat do rytmu bubnů a trumpet. Někdy obsahovaly slova, které neměly žádný smysl, měly pouze zdůrazňovat rytmus. Často byly věnovány bohům, ale také pojednávaly o tématech jako přátelství, válka, láska a život. Někteří králové byli slavní básníci, jako např. Nezahualcoyotl de Texcoco (1402-1472)

Úryvek:

Náhodou doopravdy se žije na zemi?

Ne navždy se žije na zemi,

jenom chvíli tady.

Ikdyž je to jadeit, rozbije se.

Ikdyž je to zlato, praskne.

A peří quetzala se poláme.

Ne navždy na zemi,

jenom chvíli tady.

Aztécké náboženství a mytologie

Aztécká mytologie, také mytologie mexiků, je extenze kulturního komplexu známého také jako nahua nebo anahuac, tvořící část prehispánského světa. Mezi různými kulturami jsou jen nepatrné rozdíly, převážně mívají stejné kulturní rysy a říká se jim Mezoamerika. Aztékové se považovali za národ vyvolený sluncem a byli pověřeni tím, aby jej živili a zaručili tak jeho oběh po nebi. Tato víra byla posílena sociální a náboženskou reformou Tlacaéletlovou pod vládou panovníků jako Itzcóatl, Moctezuma I a Axayácatl v polovině XV století.

Tato víra je shrnuta v legendě o čtyřech sluncích vrcholící Pátým sluncem, týkajících se věků země, které byly rozděleny do dvou poloh, horizontální a vertikální.

Horizontální: Skládala se ze čtyř hlavních bodů, neboli čtyř větrů plus prostřední část calpulli jako osa. Východu vládnul Xipetótec anebo Tlaloc, za jejich vlády byla úroda a hojnost. Západ ochraňoval Quetzalcóatl, tam, kde žila večerní hvězda Venuše. Jihu vládnul Huitzilopochtli a severu Mictlantecuhtli, kraj strašidelný a ovládaný zimou. Středu vládnul Xiuhtecuhtli. Calpulli byl bodem unie země s nebem a čtyř světových směrů: svět vrchní a spodní. Tak je lidský organismus vsunut do kosmu a tvoří část pěti elementů spolu s větrem, zemí, ohněm a vodou.

Vertikální: Tento region byl rozdělen na ráje a pekla, kde vrchní část vedli bohové v sestupujícím pořádku dohromady 18 sekcí, kde jedna z nich byla věnována Tlalocu a byla rozdělena na východ a západ a určovala tak chod slunce od svého zrodu po svůj dočasný západ. Do východního ráje (Tlálocanu), odešli všichni mrtví, kteří padli v boji anebo na obětním kameni, ti, kteří zemřeli udušeni anebo ti, do kterých uhodil blesk. Do západního ráje odcházely ženy, které zemřely při porodu a pak se převtělily v porodnice slunce při jeho každodenním vycházení. Všichni ostatní odcházeli do podsvětí Mictlánu, přičemž napřed museli podstoupit různým zkouškám, jako přejít vysoké hory anebo se vyhnout útoku různých příšer, aby potom mohli přejít osm pouští a přejít osm kopců za strašných větrů, které jim zabodávaly do těla obsidiánové nože. Po všech těchto zkouškách mrtví museli přebrodit širokánskou řeku na červeném psu, aby se konečně setkali s pánem podsvětí Mictlantecuhtlim, který je pak poslal do jednoho z devíti regionů Mictlánu.

Kosmologie

Čtyři stvoření světa, jeho čtyři destrukce a nová kreace vesmíru. Komplexní panteón všestranných a všudypřítomných božstev, kterým vládnul duální bůh Ometéotl, který je sám tvůrce dvojice Ometecuhtli-Omecihuatl. Distribuce bohů ve vesmíru a přidělení jim barvy dle své polohy ve čtyřech kardinálních umístěních. Dichotomie to interpretuje tak, že na začátku existoval pouze Ometéotl, má různá jména, např. Ilhuicatéotl ,,Bůh nebeský,, nebo Moyocoyan, to je ten, který se sám vynalezl a myslí sám na sebe, Tloque Nahuaque, ten, který má všechno v sobě, nebo ,,Ipalnemohuani,, okamžitá blízkost, bůh duality, který se sám rozdělil na dvě prvořadé bytosti zvané Ometecuhtli (mužská esence boha stvořitele) a Omecihuatl (ženská esence boha stvořitele). Jim se narodily prvorozené děti a tak vznikají základní božské bytosti mezi nahuami, které začínají hýbat vesmírem. Mezi nahuy se tato představa jasně vyjadřuje ve čtyřech Tezcatlipocas:

Xipetótec - červený tezcatlipoca

Tezcatlipoca - černý tezcatlipoca

Quetzalcóatl - bílý tezcatlipoca

Huitzilopochtli - modrý tezcatlipoca

Božská multiplikace ve svém mýtickém smyslu, vyjadřuje ideologický vývoj, skrz který interpretuje a definuje přírodu v každé své podobě mezi elementy, její rozdílné manifestace, rozdílná působení, působení času a jeho efekty, vědomí materiálna a vnímání spirituálna, koncepty života a smrti, pomíjivosti a věčnosti, božským a lidským. Ustaluje čím více komplexní symboliku, ve které se božstva zbavují pout a jen takto nejen vysvětlují životní fenomény, ale také jej živí a podporují.

Konfrontace s vesmírem

Cipactli - mořská příšera neurčitého druhu, částečně krokodýl a částečně ryba. Obojživelník, plave v prostoru. Z jeho těla dají bohové formu vesmíru, jsou to: 13 nebí, které okupují hlavu, Tlaltipac je země a ta je uprostřed a 9 podsvětí se nacházejí v jeho ocase. Všechny úrovně jsou umístěny vertikálně, kde se nadpřirozené a přirozené síly sbíhají do země a ovlivňují ji, tak stejně, jako planety denně padají do podsvětí a vstávají z něj. V kosmologické vizi nahuatl představuje 13 nebí nad zemí, jejichž vertikálnost si razí cestu do výšky noci. V kodexu Rios se objevuje prezentace, která dovoluje popsat místo výskytu různých bohů a symboliku barev ve vztahu s vesmírným prostorem, jsou tam regiony v čele s bílou, černou nebo zelenočernou, červenou, žlutou a modrou, kde každé nebeské těleso obíhá specifickou nebeskou dráhu. Země je umístěna pod 13-ti nebeskými vrstvami a nad devítimi úrovněmi podsvětí a je považována nahuy za pomíjivé místo, místo těžké práce a utrpení. Podle jejich kosmovize má čtvercový tvar, z každé strany je obklopena božskou vodou, kde dle víry, lidské bytosti když zemřou, k jejich materiálnímu rozkladu dojde až tam. Zemřít, je probudit se ze snu, z přeludu, jediné pravdy, kterou člověk zná. Podsvětí se skládá z devíti vrstev, kudy mrtví realizují posmrtnou cestu, která trvá 4 roky a skrz kterou musí postoupit různé zkoušky a nebezpečí a během tohoto procesu se rozkládají, nebo odmaterializují, dokud nedosáhnou čistoty duše.

 

Aztékové měli desítky bohů

příklady

  

Coatlicue, bohyně země

Huitzilopochtli, bůh války

Častokrát se opakuje v poezii Ipalnemoani (pro koho se žije), nejvyšší síla

Každý aspekt sexuálního života byl asociován jinému bohu. Tak byl

 Xochipilli bůh květin, lásky, úrody a nezákonných sexuálních poměrů 

a jeho žena, bohyně Xochiquétzal, byla navíc patronka prostituce (která byla nezákonná)

Tlazoltéotl byla bohyně rozkoše, smyslnosti a plodnosti. Ochraňovala rodící ženy, čaroděje lásky a muže s intenzivní sexuální aktivitou.

Každý atmosférický fenomén byl také přisuzován bohům.

Tlaloc bůh deště a Quetzalcóatl Ehecatl bůh větru.

Podle Aztéků se žije jen jednou a život je plný jak utrpení, tak radosti a jediný způsob jak přežít smrt je dosáhnout fámy, tak, aby si zemřelého pamatovali.

 Aztécká věda a astronomie  

Astronomie měla pro Aztéky největší tradici a díky svých pozorování determinovali s velkou přesností sluneční a měsíční revoluce, planety Venuše a Marsu. Seskupili hvězdy v konstelace (které se neshodují s našimi), znali existenci komet, frekvenci zatmění Slunce a Měsíce a mohli vytvořit komplexní kalendář.

Tato pozorování nebe jim také dovolila vyvinout znalosti meteorologie a předpovídat tak mrazy anebo určovat charakteristiku dominantních větrů. Nicméně každý atmosferický fenomén byl přisuzován některému z bohů.

Aztécká medicína

Medicína měla také vysoký stupeň rozvoje. Se svými znalostmi přírody rozeznávali léčivé vlastnosti v různých minerálech a rostlinách. Náboženské lidské oběti (které také zahrnovaly extrakci srdce a rozřezání těla) tak umožňovaly dobrou znalost lidské anatomie.

Uměli léčit zlomeniny, hadí uštknutí a určitě měli i zubaře, kteří byli pověřeni zubními deformacemi.

I když medicínu praktikovali muži i ženy, vypadá to, že u porodů mohly být jenom ženy. Medicína byla úzce spojována s magií, ale skutečnost, že ne vždy se přisuzoval každé nemoci vědecky správný postup, neznamenalo, že se neaplikovaly vhodné prostředky.

Umění a zlatnictví

Díky svým znalostem fyziky, mohli zlatníci používat různou techniku ve svém díle, jako slévat zlato se stříbrem atd. Zpracovávali různé figurky a ozdoby, náramky, náhrdelníky, přívěšky atd.

Často kombinovali kovy s drahými kameny jako tyrkyz, ametyst, jadeit, křišťál anebo mušle.

Architektura

Byly postaveny pyramidy se schodišti v Cholule, Xochicalcu a Teotihuacánu.

Umění a sochařství

Aztékové byli schopní sochaři. Vytvářeli sochy různých velikostí, od miniaturních po kolosální, ve kterých ztvárňovali náboženská či přírodní témata. Zachycovali esenci toho co chtěli představit a potom realizovali dílo se všemi detaily. V kolosálním sochařství běžně představovali bohy a krále. Ty malé reprezentovaly zvířata anebo běžné předměty. Používal se kámen a dřevo a příležitostně se také barvily, anebo se do nich zasazovaly drahé kameny.

Malířství

Barva je v malířství to podstatné. Používá se čistá barva, bez odstínů a pokud možno s konotační symbolikou. Je úzce spjato s architekturou dekorujíc budovy.

Umění a peří

Péřové ozdoby měly ve střední Americe velkou důležitost. Nejcennější peří bylo quetzalovo (zelené), dále ptáka tlauquecholli (červené) a xiuhtototlovo (tyrkyzové). S ním se čalounilo, zdobily se ubrusy, rituální masky, štíty či válečné výzbroje.

 

Zákony

 

Zákony byly velice přísné. Jako v jiných antických kulturách byly tresty různé, dle přestupku a toho, kdo jej spáchal. Všeobecně platilo, že trest byl o to tvrdší, pakliže přestupek spáchal funkcionář anebo důležitý šlechtic.

Existoval trest smrti za zločiny jako vražda, zrada, potrat, incest, znásilnění, násilná krádež anebo cizoložství. V tomto posledním případě se trestalo ukamenováním, ikdyž žena už byla předem uškrcena. Válečníci se mohli vyhnout trestu smrti, pokud přijali jako trvalou destinaci pohraniční místo.

Opilectví se považovalo za trestný čin. Bylo povoleno pouze v některých případech starcům a profesionálním válečníkům. Trestem mohla být buď smrt anebo skalp pokud někdo nedůležitý toto spáchal poprvé. 

Aztécký imperátor měl bezmeznou moc zahrnující všechny věci a všechny osoby. Společně s ním, válečníci a kněží tvořili společenskou skupinu nejvyšší moci. Válečníci byli hlavní oporou imperátora a umožňovali tak utváření velice mocného impéria, ale politicky izolovaného.

Střední společenská vrstva skoro neexistovala. Když tak to byli zbohatlí obchodníci hlavního města, kteří dokázali povýšit výměnou svého bohatství za prestiž při slavnostech, které organizovali a obětovali některého ze svých otroků při obětovacím rituálu. (velice vzácně vzhledem k ceně)

Většina obyvatel byli řemeslníci, zemědělci, veřejní sluhové atd.. kteří se skupinově organizovali jménem calpulli.

Také zde byli otroci, kteří se používali na zemědělské práce, dopravu, obchod či domácím pracím. Někteří to byli jen dočasně, dokud nesplatili dluh, či si neodpykali trest. Jiní byli váleční zajatci, kteří mohli být obětovaní bohu Huitzilopochtli.

Každodenní život a výchova

Výchova byla povinná. Děvčata byla vychovávána matkama doma, aby vykonávala domácí práce. Pouze urození mohli jít do učení do tzv. kláštera, kde žili až do svatby. Pro chlapce byly dva druhy učení: telpochcalli a calmecac. V prvním případě studovali ve škole, ale spát chodili domů, ve druhém případě to byl internát prakticky pouze jen pro urozené. 

Náboženské učení bylo velice důležité, ale také se učilo psaní, čtení, historii a hudbě.

Existovaly pouze dva způsoby povolených sexuálních poměrů: Ty manželské a ty svobodných válečníků s kněžkama, které se věnovaly rituální prostituci. Tyto, které ochraňovala bohyně Xochiquétzal, se prezentovaly ozdobené a nalíčené a míchaly mužům halucinogena a afrodisiaka, které měly stimulovat jeho sexuální apetit. Vždy udržovali tyto styky než vyrazili do boje. Cizoložství bylo jinak velice přísně trestáno. 

Každý aspekt sexuálního života byl přisuzován jinému bohu. Xochipilli byl bůh květin, lásky, úrody a nelegálních sexuálních poměrů, stejně jako jeho žena, bohyně Xochiquétzal,  která byla navíc patronkou prostituce. (která byla povolena). Bohyně rozkoše, smyslnosti, oplodnění a fertility byla Tlazoltéotlera. Ona ochraňovala rodící ženy, čaroděje lásky a muže s intenzivní sexuální aktivitou.