Campeche
Campeche je hlavní město stejnojménného regionu, má 822 441 obyvatel a je to 100% koloniální město, které nabízí historii, koloniální architekturu civilní i vojenskou, jako v žádném jiném regionu v Mexiku. Má zhruba 500 let a sjednocuje jak moderní a tak starobylé stavby. Její architektura je jedinečná a díky tomu byla Campeche v roce 1999 zapsaná na seznam UNESCO. Město založil v roce 1540 Francisco de Montejo ,,El Mozo".
Nedaleká mayská náleziště - Edzná, Becan, Calakmul, Hormiguero, Chicanna a další.
Campeche nabízí neskutečné kulturní prostředí s četnými muzei, chrámy a prostranstvími, kolonialními parky, uměleckými galeriemi, divadly a uměleckým životem, od různých akcí jako veletrhy knihy, cervantesovský, po nejstarší karneval v Mexiku a třetí nejdůležitější mezi spoustou uměleckých a kulturních akcí.
Campeche má široké zálivy a pláže s bělostným pískem jako Xpicob, San Lorenzo, Mar Azul, Acapulquito, Playa Bonita a všechny jsou krásné! V současnosti je zde ve výstavbě turistický complex Marina Resort and Golf.
Seznámíte se s opevněným městem stráženým ze svých kopců a pocítíte zde pirátského a korzárského ducha. Můžete se dokonce i projet na pirátské lodi! U Puerta de Tierra se v noci můžete účastnit hry se zvuky a světly či se projet tramvají.
Má jedno z nejkrásnějších nábřeží (malecón) v celém Mexiku, se svými četnými restauracemi, kavárnami, diskotékami, hotely a karaoke, vším, co se noční zábavy týče.
Historie
Campečské opevnění původně sloužilo jako obrana proti pirátským útokům, kteří se zde často vyskytovali zvláště v prvních stoletích od španělské konkvisty, až do XVIII století, kdy pomalu ustaly.
Je známo, že docházelo k útočným vpádům na Campeche ze strany pirátů od XVI. století. Teprve až v XVII století se začaly stavět ochranné hradby a odolávat tak jejich útokům. Byly postaveny první tři pevnosti: San Benito, San Bartolomé a Bonete. V roce 1663 byly dokončeny, ale neměly takovou efektivnost, jaká se očekávala, protože byly od sebe daleko. Bylo tedy celkem jednoduché se jich zmocnit, jako se tomu stalo v únoru roku 1663 a nejen že se vzdaly před piráty pod vedením Eduarda Mansvelta, ale byly také zdemolovány invazory. Později byla pevnost San Benito rekonstruována a po králi přejmenována na pevnost San Carlos.
Nový vpád pirátů v roce 1678 byl pro město velice vážný, což měšťany donutilo vzít v úvahu přístav obehnat hradbami. Projekt byl schválen králem a byl financován jak zvláštními daněmi z vývozu soli z přístavu, tak spoluprací španělské koruny a vládou Yucatánu, v té době to byl Juan Bruno Téllez de Guzmán. Dílo bylo dokončeno v roce 1704, po 18-ti letech námahy. Zeď měla tvar šestiúhelníku, obvod 2620 metrů, průměrnou výšku 8,4 metrů a šířku 2,6 metrů. Spojovala 8 bašt, také postavených v této době, byly to: San Carlos, Santa Rosa, San Juan, San Francisco, San Pedro, San José, Santiago a Nuestra Señora de la Soledad. Ochranný systém byl dokompletován 6-ti hrady rozděleny mezi okolními kopci a pláží.
Existuje plán města v archívu ,,Archivo de Indias" datovaný do roku 1751, který kromě zdi a bašt zaznamenává dvě brány: Puerta del Mar, také Puerta del Muelle a Puerta de la Tierra, také zvaná Puerta Nueva. Další plán z roku 1786 ukazuje na další dvě brány, Puerta de Guadalupe a Puerta de San Román. Je známo, že San Francisco de Campeche byl jediný městský přístav Nového Španělska, který byl takto obehnán hradbami.
Ničení tohoto systému, který nebyl nikdy zcela nedobytný, i když zajistil obyvatelům měta jistý klid, začalo kolem konce XIX století modernizací města. Zavedení obchodů a služeb pro město, později stavba tramvaje, silniční projekty v různých obdobích daly podnět částečnému zničení hradeb. V dnešní době existuje pouze 600 metrů hradeb, které zde jsou už spíše jako svědkové historické obranné strategie přístavu a jsou zároveň kulturním bohatstvím Campečanů.
Héctor Pérez Martínez, historik města Campeche, napsal, že hradby nikdy nebyly zvlášť užitečným nástrojem co se obrany města týče, neboť tehdy, kdy se jejich stavba dokončila, piratérie už byla na úpadku.
Období kolonizace
Chvíli po španělské konkvistě začínali do přístavu v Champotónu připlouvat další misionáři: bratr Diego de Landa, Juan de la Puerta, Luis de Villalpando, Diego de Béjar a bratr Melchor de Benavente. Oni začali s kristianizací v San Francisco de Campeche, Calkiní, Champotónu a Méridě. Také sloužili jako vychovatelé a učili domorodce číst a psát.
V roce 1543 Campeche, Champotón, Hecelchakán a Calkiní začínají obydlovat Španělé. Regiony Chenes a campečský les zůstavají zemědělského charakteru, tam byli domorodci podrobeni španělským držitelům půdy.
V roce 1548 byla oficiálně vyhlášena konkvista poloostrova Yucatán, jeho území byla přičleněna k Místokrálovství Nového Španělska a stala se tak jeho provincií. Později se rozdělila na 4 okresy: Mérida, Valladolid, Campeche a Bacalar.
V roce 1560 se provincie Yucatán definitivně stává územím Nového Španělska, v San Franciscu de Campeche, Champotónu, Calkiní a Hecelchakánu se dále staví domy a koloniální kostely v barokním stylu. Campeche začali obydlovat zámožní Evropani, práva a privilegia se obdržovaly jednoduše faktem být Španěl, mohli tak zdarma dostat otroky, pozemky a domy. Mezitímco třeba španělský obuvník, kovář či zemědělec, který sídlil ve Španělsku, byl považován za ,,nízkou třídu", v Novém Španělsku mohl získat bohatství a slávu a stát se mocným držitelem půdy a farmářem.
Osídlení a rozdělení půdy
Jelikož byli Španělé velice zklamaní, že na Yucatánu nenalezli žádné zlato, hlavní kořistí konkvistadorů se stali domorodci. Podrobení indiáni byli nazýváni otroky a jako válečná kořist mohli být prodáni anebo zotročeni. Argument Španělů byl ten, že už stejně byli otroky svých kasiků a pánů a že jejich osvobození by byl návrat k pohanským praktikám a opuštění opravdové víry.
Španělský král se musel potýkat s dilemem: na jedné straně musel čelit kritikám církve a dalších mocností kvůli masivnímu vyhlazení a zotročení přeživších indiánů. Kdyby zrušil otroctví a obchod s domorodci, nastal by problém u jeho poddaných. Řešení bylo zrušení otroctví na jedné straně, ale na druhé straně ustanovil legální mechanismy přivlastnění práce a domorodých prostředků, aby nemusel čelit Španělům.
V roce 1542 vyšly nové zákony, mezi nimi takový, který ustanovoval svobodu indiánů jako poddaných Španělské koruny a od té chvíle už nemohl být otrokem žádný domorodec z žádného důvodu a osoba, která by porušila tyto zákony by byla potrestána trestem smrti. Vlna protestu dorazila okamžitě na dvůr za doprovodu vyhrůžek, že vylidní a opustí zámoří.
Bylo zřejmé, že dodržování ,,Nových zákonů" by znamenalo velkou ránu pro konkvistadory, proto otroctví bylo legálně zrušeno, ale pokračovalo jinou formou. Domorodec byl povinný sloužit Evropanovi.
Jejich služby spočívaly v zemědělských a domácích pracích, stavební činnosti, pomoc vdovám a chudým bílým a kojit novorozeňata. Sloužit museli všichni muži od 16-ti let do 60-ti a ženy, teoreticky zproštěny, od 12-ti do 60-ti let a podobně jako ony ti, kteří byli pověřeni jako autority a nemocní, kteří také byli teoreticky zproštěni, ale museli sloužit anebo někoho za sebe zaplatit. Teoreticky, ale ne ve skutečnosti, služba byla placená. Ustanovila se částka jednoho reálu denně a zakázala se platba v naturáliích.
V té době místní populace dramaticky klesla o 96%, z 50.000 obyvatel zůstalo 500, kteří byli spočítáni při sčítání daňových poplatníků. Některým se podařilo utéct do nedalekých lesů, jiní byli prodáni jako otroci.
Piratérie
Území dnešního státu Campeche bylo velice důležité hlavně díky stromům, které měly vzácné dřevo a rostly všude kolem. Historie dřevěného bohatství je spjata s pirátskými vpády do města, převážně holandskými a anglickými. Napadali a plenili bohatá města jako Chagra, Maracaibo, Veracruz, Panamá, Puerto Rico, San Francisco de Campeche, Santa Catalina a Cartagena.
Po několikátém vpádu pirátů, v roce 1561, na území Campeche vnikli piráti různých národností, ale obyvatelé města jej urputně bránili a získali zpět to, co ukradli a donutili je k úprku.
Tyto události nedovolovaly klidnému vývoji města alespoň během prvních dvou dekád od svého založení. Hlavním důvodem byli angličtí piráti, kteří sem připlouvali a hledali ,,palo de tinte" a jako první obsadili dnešní Isla del Carmen. Ti nejznámější byli Britové - Wiliam Parker, Henry Morgan, Jacobo Jackson a Mansvelt. Také tady byli piráti jiných národností, jako Diego el Mulato z Cuby, Holanďan Cornelius Jol, Rock Brasiliano, Portugalec Bartolomé, Francouz Gramont a další ..
Období nezávislosti
Během XVIII století Campeche žádalo Španělskou korunu o vlastní obchodní konzulát, do té doby byli podrobeni Mexickému konzulátu. Existovala silná opozice mezi Mexickým a Veracruzským konzulátem, který byl čerstvě otevřen, zájmy toho Mexického tak byly ohroženy.
Nicméně situace se každopádně musela radikálně změnit z politických důvodů, které na začátku XIX století otřásly Novým Španělskem. Španělsko bylo napadeno francouzským vojskem Napoleóna a na španělský trůn byl dosazen jeho bratr José Bonaparte, místo krále Fernanda VII.
V Novém Španělsku začalo 16.9. 1810 hnutí nezávislosti povstaleckým vojskem pod vedením Miguela Hidalga. Nicméně účastnily se v něm různé sektory a bránily tak své objektivy a zájmy. Jedna skupina bojovala za odchod Francouzů z hlavního města a návrat Fernanda VII na trůn. Kreolská buržoazie Nového Španělska využila situace, aby se zbavila španělské nadvlády a obchodních a průmyslových nařízení, které ustanovila Španělská koruna ve svých koloniích. Yucatán v té době užíval jistých privilegií, tudíž se přímo neúčastnili prvních bojů.
Prehispánská populace…
Nejranější indicie týkající se lidského osídlení zasahují do konce doby předklasické do 550-ti let př.n.l. Během této epochy tento región zaznamenal různé migrační pohyby, které vedly z jihu na sever do důležitých lidských středisek, zřejmě z důvodů osídlení do této doby prázdného území. Tento pohyb, který donutil hledat nová území, měl určitě za příčinu nárust populace. Našly se o tom záznamy v Becanu, Edzně, Dzibilnocacu, El Aguacate a Alimochi.