Diego de Landa

      Řádový bratr Diego de Landa (12.11.1524 - 29.4.1979) byl španělský misionář františkánského řádu na Yucatánu a biskup mezi lety 1972 - 1979.

      V roce 1548 jej navštíví bratr Nicolás de Albarate a navrhne mu, společně s dalšími 5-ti františkány, aby cestoval na Yucatán, do nově objevených zemí v Novém Španělsku, kde konkvistadoři a kolonizátoři po vítězství nad domorodým lidem požadovali misionáře, aby převychovali domorodce a oddálili je od náboženství, které používalo lidské oběti jako základ svých rituálů.

      V srpnu roku 1549 vylodí v Campeche a míří do Izamalu, kde zahajuje misi svatého Antonína. 29. září téhož roku je jmenován pomocníkem představeného kláštera (kvardiána) Izamalu.

      Od roku 1549 do 1552 cestoval po Yucatánu společně s představeným kláštera v Izamalu, aby konvertoval maye, kteří se schovávali v lese. Během této etapy se naučil mayskému jazyku. Podle dobových zdrojů se naučil jazyk slovem a písmem mnohem rychleji, než jeho kolegové a dokonce opravil a dokompletoval gramatiku svého mistra. V roce 1552 se stal představeným kláštera v Izamalu.

      Evangelizace řeholníků, která byla tak nutná a důležitá, začala vytvářet konflikty se španělskými držiteli pozemků. Podle nich indiáni zanedbávali práci aby se učili křesťanství a dokonce naváděli ostatní k zahálce. Bratři zakládali školy, kde byli indiáni vychováváni ke křesťanství ve svém rodném jazyce, mezitímco držitelé potřebovali, aby tento čas věnovali práci k jejich službám. Ti se poté začali bouřit, nejvíce v okolí Valladolidu, kde dvakrát spálili klášter a kostel. Musely proto zasáhnout autority. Ti byli na straně křesťanských zájmů bratrů a na druhé straně limitovali autoritu domorodých kasiků. Tato rivalita mezi držiteli a františkány trvala až do Landového návratu ze Španělska po jeho soudu spojeným s událostmi autodafé v Maní, kde došlo k veřejnému vykonání tresu na kacířích.

      Přes veškeré úsilí františkánů se skoro zdálo, že mayové přijímali křesťanskou víru. Nebylo tomu však jak se zdálo, neboť dále oslavovali rituály s lidskými oběťmi v opuštěných prehispánských chrámech. V roce 1558 Landa překvapil skupinu domorodců, jak oslavují rituál v Chichén Itzá. Okamžitě kult nechal zastavit a po přečtení z evangelia naházel všechny idoly do posvátného cenotu.

      V roce 1560 bratr Francisco Navarro společně s Landou odsoudí jako apoštolští soudci civilní inkvizice několik Španělů za rouhání, mezi nimi několik držitelů.

      V srpnu roku 1561, Hunacti, kasik z Maní, ukazuje bratru Pedru de Ciudad de Rodrigo, kvardiánu kláštera, mrtvolu dítěte se znaky ukrižování. O několik měsíců později žáci školy v Maní ukazují bratru Pedrovi několik dalších idolů a kostí modloslužebných rituálů. Vše bylo oznámeno Landovi, ten začal represálie proti několika indiánům a odsoudil je za kacířství.

      Toho stejného roku byl Landa jmenován provinciálem Yucatánu a stává se tak největší duchovní autoritou celé yucatánskéé provincie, která od tohoto stejného roku zahrnovala také Guatemalu.

      V roce 1562 byl vrátný kláštera z Maní Pedro Che na lovu, kde v jedné jeskyni objevil ještě teplého daňka s vytrhnutým srdcem. Byly tam také různé oltáře s idoly potříštěné krví. Pedro Che oznámil nález bratru Petrovi a ten s tím spěchal k Landovi, který když se to dověděl to oznámil Diegovi de Quijada v Maní. Když Landa viděl, že pohanské praktiky nepřestávají, chopil se inkvizitorské moci a za pomoci Pedra de Quijady zorganizoval slavnou Autodafé z Maní. Později události popisuje ve své knize ,,Relacion de las cosas de Yucatán".

      Během té noci byli kasikové ostříháni, byly jim odebrány ozdoby a byli oblečeni do roucha kajícníků. Byly zničeny jejich idoly, oltáře, stély a nádoby, byla spálena spousta kodexů, k dnešnímu datu se zachovaly pouze 3 mayské kodexy. Madridský, Pařížský a Drážďanský, existuje jeden čtvrtý, Groliérský, ale poslední pátrání poukazují na fakt, že byl sepsán v roce 1960, i když jiné teorie tomu protiřečí.

      Landa vypráví: ,,Ti lidé také používali jisté znaky či písmena, kterými psali do svých knih své antické věci a vědu a s nimi a figurami a jinými znaky a znameními chápali své věci a předávali je a učili je. Našli jsme velkou spoustu těch knih a spisů a protože neměly texty, ve kterých by nebyly pověry či falešnosti ďábla, spálili jsme jim je všechny, byla to nádhera a oni nad tím zoufali".

      Autodafé vyvolalo zlost v držitelích půdy, protože spousta indiánů byla zadržena a další spousta utekla do lesů a nchala je tak bez zemědělské pracovní síly. Jak už z toho vyplývá, tento fakt vzbudil nedůvěru v mayích vůči Španělům.

      14. srpna dorazil do Méridy bratr Francisco de Toral a byl čerstvě jmenován biskupem Yucatánu. Držitelén půdy společně s obhájcem indiánů Diegem Rodríguezem Vivancem využili příležitosti a získali si biskupa na svou stranu a proti Landovi. 15. září provinciál Landa představil petici, ve které informoval o všech případech idolatrie. Později biskup Toral společně s ochráncem indiánů Rodríguezem Vivancem sestavili obvinění proti Landovi a zaslali králi Filipu II. Vytvořily se tak dvě nepřátelské skupiny, které proti sobě zbrojily celou dekádu. Na jedné straně Landa a Diego de Quijada a na druhé straně biskup Toral a ochránce Rodríguez Vivanco a držitelé půdy.

      Když se Landa dověděl, že žaloba dospěla až ke králi Filipu II., 1. března 1563 podal demisi a na konci měsíce odjel do Španělska.

      Ve Španělsku byl předvolán před soud a v roce 1566 byl zproštěn viny. O rok později se mu biskup Toral omluvil. V letech 1566 - 1568 Landa ve Španělsku napsal knihu ,,Relaciones de las cosas de Yucatan". V roce 1567 deset kasiků z Yucatánu píší králi Filipu II., aby jim poslali františkánské mnichy, obzvláště bratra Diego de Landu, Pedra Gumiela ...

      V lednu 1569 je Landa absolutně zproštěn viny a v roce 1570 františkánští bratři píší králi, aby se Landa vrátil na Yucatán. V roce 1571 biskup Toral umírá a Landovi tak přenechává biskupské křeslo.

 

      V roce 1573 se vylodí v Campeche biskup Diego de Landa. Když přijel do Méridy, vidí, že spousta mnichů nezná mayský jazyk, to jej pořádně rozzlobí a zavede kurzy domorodého jazyka pro všechny misionáře. Vydal v mayštině křesťanskou doktrínu a určitě také Relaci yucatánských věcí, ale nezachovala se žádná kopie. 28. února král Filip II. jmenuje Landu defensorem indiánů.

      29. dubna roku 1579 umírá klášteře Svatého Františka v Méridě, kde je pohřben. Mnoho let později byly jeho ostatky přestěhovány do jeho rodného Cifuentes a uloženy do malého výklenku v kapli Calderónu, v kostele El Salvador.

      V roce 1937 byl kostel El Salvador znesvěcen a Landovy ostatky navždy zmizely.