Olmékové

Olmékové v překladu znamená ,,lidé ze země kaučuku,, .

Antický národ na jihu mexického zálivu, který dal původ nejstarší mezoamerické civilizaci (Mexiko a střední Amerika), jejíž lesk se datuje přibližně do roku 1500 - 900 př.n.l. Jejich centrální území se rozkládalo přibližně na 18.000 m2 v bažinatých lesích a povodích řek na dnešním území státu Veracruz a Tabasco. Jejich vliv zasahoval až do mexických údolí známých jako Anahuac, která se nacházejí na dnešním území státu Guerrero a Oaxaca, proto ovlivnili i pozdější kultury jako mixtéckou a zapotéckou.

Olmékové byli velice inteligentní a vzdělaní, naučili se sledovat oblohu a v důsledku toho sestavovat velice přesný kalendář, který měřil délku jednoho roku, délku měsíce dle měsíčních fází, zemědělský cyklus a tak se určovaly data náboženských ceremonií.

Měli systém psaní v hyeroglyfech anebo používali ideografiku, to znamená, že skrz obrázky tak vyjadřovali své myšlenky. Olmécká kultura je považována za počínající kulturu, protože byla pokročilejší ve vědách a o toto se pak dělili s ostatními kulturami.

Vynikali v matematice, protože vynalezli dvacítkovou soustavu, která byla dále zdokonalena Mayi, kteří ji obohatili o nulu. Dále vynikali v astrologii až do takové míry, že určili, že má rok 365 dní a mohli tak předpovědět zatmění slunce a pohyb měsíce. Kontrolovali jejich události, které pečlivě zaznamenávali do kamenných tabulí, kterým se říká stély.

Byli první, kteří měli vlastní architektonické projekty, to znamená, že plánovali, jak budou vypadat jejich města.

 Ikdyž v oblastech, ve kterých žili, se nevyskytovaly žádné velké kameny, ze kterých by se daly stavět pyramidy, byla stavba sloupů, budov, chrámů, soch a náměstí i tak složitá, protože přesun kamenů se uskutečňoval z větších dálek a předpokládá se, že se kameny nakládaly na kmeny stromů, po kterých se sunuly spoustu kilometrů na velice obtížném terénu, anebo také na kanoích taktéž sestavených ze kmenů stromů.

Pozoruhodné jsou stavby, které vyráběli z bahna a dělali to takovým způsobem, že se jejich trosky dodneška zachovaly.

Olmékové byli rozděleni do několika kmenů, kterým vládnul jediný vůdce Chichimecatl.

Vláda byla teokratická, protože byla složena z kněžích.

Měli komunitární druh organizace známý jako ,,roztroušené město´´, ve kterém každá komunita anebo statek byla vedena králem anebo kněžím a v ní žilo několik rodin v blízkosti kukuřičných polí.

Lid se staral o výstavbu ceremoniálních center, které byly obklopeny přilehlými vesnicemi, ve kterých žili zemědělci, kteří pěstovali kukuřici, mezitímco ženy vyráběly figurky a nádoby z bahna, tkaly látky a staraly se o děti.

Olmékové také vynikali ve třídimenzním stavitelství, struktury měly geometrické formy, zaoblené povrchy a harmonické proporce.

Zpracovávali bahno, jadeit a kámen překrásným způsobem. Vyřezávali od malinkých figurek z jadeitu po obrovské kamenné hlavy. Z kamene, který přinášeli z dálky, vyřezávali také oltáře a sloupy.

Mezi jejich nejdůležitějších dílo se řadí kamenné hlavy, některé váží více než 20 tun a jsou vyřezávány z obrovských kamenných bloků. Jejich obličeje mají černošské rysy, plné tváře, mandlové oči, široký nos a velké masité rty. Všechny mají na hlavě něco jako přilby přikrývající uši. Také byly nalezeny velké stély, ve kterých jsou vyryty postavy nesoucí děti v náručí, anebo lidské obličeje vycházející z jaguářích tlam, sedící nazí lidé anebo odpočívající na kolenou. Všechny z nich mají na hlavě ty podivné přilby, pektorál a náhrdelníky, také vyřezávané.

Lidské sochy mají v obličejích různé výrazy, ze kterých se dá vyčíst smutek, radost či rozzlobení. Jedna z nejslavnějších je socha bojovníka, která se našla v Uxpanapanu, anebo zamyšleného muže ve Veracruz.

Typické pro Olméky jsou také malé sošky s dětskou tváří anebo trpaslíci, kteří byli považováni za nadpřirozené bytosti.

Keramika byla dalším jejich velkým uměním a používali ji pro domácí účely. Talíře a nádoby byly zdobeny geometrickými figurami či zvířecími hlavami a používali různé barvy k jejich barvení. Jejich keramika byla černá a silná, někdy s bílými skvrnami, oranžovými anebo žlutými. Vyráběli nádoby, lahve anebo ,,tecomates´´ nádoby z tykve.

Textilní výroba byla také velice důležitá ve vývoji Olméků. Vyráběli z bavlny a naučili se ji pěstovat ve velkém množství. Naučili se ji tkát a zpracovávat tak krásné zdobené látky.

Zánik olmécké kultury je neznámý, stejně jako u mnoha jiných kultur, nenašel se žádný záznam o tom, že by byli napadeni nepřítelem anebo španělskými konkvistadory.

Nicméně nalezené pozůstatky jejich civilizace naznačují, že to byli oni samotní, kteří zničili své chrámy a domy dříve, než se jejich obyvatelé roztrousili.

Olmécká centra

Nejdůležitější centra olmécké kultury s politickou mocí byly: San Lorenzo, La Venta a Tres Zapotes.

Poblíž La Venty byly nalezeny nejstarší osídlení v této oblasti. Zhruba v roce 2250 př.n.l. zde žili lidé, kteří pěstovali kukuřici v povodí řeky Barí a využívali zdrojů mangrovníků, kde lovili ryby, měkkýše, želvy, jeleny, různou drobnou faunu, juku apod.

San Lorenzo bylo nejdůležitější olmécké centrum z roku 1150 - 900 př.n.l. Rozkládalo se na území kopců a rovin zavlažených řekou Chiquito a vedlejším Coatzalcoalcos ve státě Veracruz. Většina staveb se nacházela ve výšce 45 metrů na rozloze asi 50-ti hektarů. V této osadě se nacházela obdélníková prostranství, obydlené domy a akvadukt. Bylo obydleno a opuštěno několikrát v průběhu dvou a půl tisíc let. Na tomto místě bylo nalezeno asi 80 monumentů a deset kolosálních hlav. V roce asi 950 př.n.l. bylo město opuštěno a teritoriální nadvláda byla nahrazena La Ventou (Tabasco).

Olmécké osazení La Venty se odhaduje asi na 800 let, mezi lety 1200 a 400 př.n.l. Veřejné budovy v La Ventě se stavěly na ,,ostrově´´ a zbytek obydlí se rozmístily kolem mezi bažinami. V centru města se nacházelo několik náměstí s budovama kolem. V tomto období už se z kamenů nevyřezávaly kolosální hlavy.

Tres Zapotes bylo obydleno v roce 400 př.n.l. Byl postaven na kopcích kolem řek Papaloapan a San Juan, ve státě Veracruz. Toto místo bylo osídleno lidem la Mixe, který měl stejné lingvistické vlastnosti jako Olmékové. Zde bylo nalezeno na padesát steveb a četné kamenné monumenty. Od doby, kdy bylo osídleno Tres Zapotes, se archeologové domnívají, že se už dál nedá hovořit o kulturní unii mezi Olméky.